25 dní s panem Arogantním 3. Večerní jednání 1/2

20. march 2012 at 20:20 | Eve* |  25 dní s panem Arogantním
překlad: Eve*

Jakmile jsem se kolem šesté dorazila, vzduch se naplnil neskutečným napětím. Měla jsem za sebou dlouhý den ve škole a to, že restaurace, jejíž adresa byla naškrábaná na kusu papíru v mé peněžence, se nacházela v jedné z nejdražších čtvrtí, mi rozhodně nepřidala. Byla od mého bytu nehorázně daleko, což jenom znásobilo vztek, co mi proudil v žilách.

Tom se pohodlně rozvaloval na své židli a potahoval z cigarety. Aniž bych se zajímala o to, jak nemožně jsem byla vzhledem k luxusu podniku oblečená, vydala jsem se ke stolu. Jakmile jsem k němu došla, Tom se ani nepokoušel předstírat, že moji přítomnost zaregistroval a dál v klidu pokuřoval. Teprve až když jsem polkla, zkřížila ruce na prsou a svraštila obočí, zvedl ke mně zrak.


" Jdeš pozdě," řekl s přízvukem. Zašlukoval a vyfoukl mi kouř přímo do obličeje. Rozkašlala jsem se a okamžitě pálivý dým zahnala rukou.

" A ty mi kouříš do ksichtu," oplatila jsem mu s uslzenými očima v pauze mezi odkašláváním.

Konec cigarety se zbarvil dožluta. Lhostejně se po mně podíval. Pootevřel rty a znovu mi vyfoukl kouř do tváře, což zapříčinilo další suchý kašel. " Máš nějaké vysvětlení pro svoje zpoždění?"

" To mám," odkašla jsem si a odsunula hlavu od šedivého dýmu. "Možná když na mě přestaneš foukat ten kouř, tak ti to i řeknu."

Vyhledal svým pohledem ten můj a aniž by odpověděl, utopil dlouhé prsty v popelníku a cigaretu típl.

" Děkuju," řekla jsem a natáhla se pro sklenku s vodou. Lokla jsem si, vychutnala si pocit vychlazené tekutiny klouzající mi do žaludku a postavila pohárek zpátky. " Mám zpoždění, protože to byla dlouhá cesta."

" Cesta?" zopakoval a vytáhl tmavé obočí. " Tys sem šla pěšky?"

" Jo," přisvědčila jsem. " Bylo to dobře přes osm mil."

Tom si odfrknul a zavrtěl nade mnou hlavou, přičemž se mu inkoustově černé rasty shrnuly na sako. " Jsi očividně vážně idiot, jestli jsi sem šla pěšky. Mohlas jet taxíkem."

" Na toho nemám," zvýšila jsem hlas. " ačkoliv bych chtěla, protože bych tohle měla dřív za sebou."

" To těžko," ušklíbl se a nepatrně zaškubal koutky. Koukla jsem se na jeho piercing v dolním rtu a nechala se jím nachytat.

" Nejdřív se najíme a pak přejdeme k našemu obchodu."

Sklopila jsem víčka k preciznímu jídelnímu lístku a krátce a suše se usmála. " Promiň, ale já se nenajím, protože si tu nemůžu dovolit ani šálek kávy, natož tak jídlo."

" S tím jsem počítal," zamumlal s tím svým šklebem. " A proto si dovoluju tě pozvat."

Nejdřív jsem nebyla schopná mluvy. Vykulila jsem oči a podívala se do těch jeho a snažila se najít stopy sarkasmu nebo tak něco, ale nic v nich nebylo. " Co... co že si dovoluješ?"

" Co bych to byl za gentlemana, kdybych svůj doprovod nepozval?" usmál se a poprvé od té doby, co ho znám, jsem pocítila něco, co se ani zdaleko nepodobalo znechucení, zmatenosti nebo vzteku. Podíval se za mě, pookřál a jemně na někoho kývl bradou. " Akorát k nám jde číšník. Právě v čas."

Ohlédla jsem se přes rameno a všimla si stoického výrazu číšníka, který nesl dva talíře se stříbrnými poklopy. Rázně k nám přikráčel a naservíroval jeden talíř Tomovi, přičemž odkryl poklop a odkryl teplé nudle smíchané s jakousi krémovou omáčkou a zeleninou. Druhý menší talířek s plátky česnekového chleba a sklenicí vody vypadal stejně dobře. Zvědavě jsem se podívala na číšníka, co donesl mně. Byla jsem tak šíleně hladová a do toho jsem seděla v jedné z nejhezčích restaurací v městě a-

Co to sakra?

Tom už se dávno pustil do svých nudlí, takže nemohl zaregistrovat nevěřícnost v mé tváři. Zírala jsem na vzdalující se číšníkova záda a zavrtěla hlavou. Zamrkala jsem a doufala, že se jídlo promění v něco jiného, ale nezabralo to.

" Tome," polkla jsem s očima zapíchlýma do svého talíře. S plnou pusou se na mě podíval. Pokynula jsem prstem před sebe. " To je... ovocný pohár?"

" Jo," zamumlal, uchopil krajíc chleba a hlasitě si ukousl.

" Tys mi objednal k večeři ovocný pohár?" zeptala jsem se nevěřícně s dál hleděla do keramické misky.

" Nezapomeň na vodu s citrónem," doplnil mě s úsměvem a rychle se napil ze své sklenky. Zadívala jsem se na hladinu vody, na níž plavalo jedno směšné kolečko citrónu, které zbarvovalo vodu do barvy moči. Pocítila jsem, jak mnou projel vztek, ano, urazila jsem se a neovládla opovržlivé sýknutí, které se mi vydralo z úst. " Děláš si ze mě srandu?" zeptala jsem se a nemínila jsem se ovocného poháru, který mi objednal, dotknout. " To by nestačilo ani mojí pětileté sestřenici."

" Tak si objednej něco jiného," pokrčil si a strčil si do pusy vidličku s dalším soustem. Žaludek se mi úplně zkroutil.

" Dával jsi pozor, když jsem ti přes dvěmi minutami řekla, že na to nemám?"

Pozvedl obočí k bílé kšiltovce. " A co já s tím mám?"

" Páni," vydechla jsem a zavrtěla hlavou. " Ty jseš... takovej kretén."

Opřel se do opěrátka židle a se spokojeně naplněným žaludkem se na mě koukl. " Můžeš být ráda, že jsem ti vůbec něco objednal."

" Neměl sis dělat škodu," křikla jsem a odsunula talíř. Měla jsem tak strašný hlad, ale nehodlala jsem si z poháru dát ani sousto, protože mi bylo jasné, že bych toho arogantního šmejda potěšila. Tvrdohlavě jsem si založila ruce a napodobila jeho polohu.
 

2 people judged this article.

Comments

1 Dee Dee | Web | 20. march 2012 at 21:05 | React

To je hajzl ten Tom...ona tam jde chudák pěšky a on jí objedná ovocnej pohár...a sám si tam žere..:DD já bych ho zabila :D:D:D:D

2 En. En. | 20. march 2012 at 22:06 | React

Ten Tom je neskutečnej parchant! :D

3 báři báři | Web | 20. march 2012 at 23:17 | React

ah, já bych mu to vyklopila do klína, zmetkovi! :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement