Bestie - epilog

28. february 2012 at 15:00 | Eve* |  Bestie

"S každým nadechnutím, s každičkým tlouknutí srdce cítím,
jak mi pulsuješ v žilách a udržuješ mě tak naživu."

Berlín, červen

ZAČÁTKEM června, tři týdny po Tomově poslední návštěvě, se ve dveřích mého pokoje objeví Teresa s Billem odbarveným na blond.


" Zdar, marode! Tak ti to tu dneska konečně končí," vykřiknou unisono.

Přivítám se s nimi a požádám je o pomoc s taškou. Bill se k ní ihned sehne a se zachrastěním cetek na zápěstí ji zvedne.
Teresa se mi zavěsí na ruku.

" V pohodě?" zeptá se.

" Jo," pohodím frajersky rameny.

Projdeme dlouhou nemocniční chodbou k výtahu a sjedeme jím do přízemí. Venku nasaju do plic čerstvý vzduch, kterého se mi uvnitř dostávalo jenom prostřednictvím otevřených oken a nechám se Teresou dovézt na parkoviště.

Tam se zarazím. Poblíž brány totiž stojí zaparkovaný černý Cadillac Escalade. Srdce se mi v tu ránu divoce rozbuší.

Netečně se po těch dvou otočím. Chci jim vynadat, co to má znamenat, ale Bill mě předběhne. Než stihnu otevřít pusu, omotá mi kolem pasu paži a přitáhne si mě k sobě.

" Dej mu ještě šanci. Poslední," zaprosí šeptem.

Překvapeně se na něj podívám a pak se ohlédnu po Terese. Její úsměv mluví za vše.

Obrátím se nazpátek k bráně. Tom zatím vystoupil a opřel se o naleštěnou kapotu svého auta. I přes několikametrovou vzdálenost, která nás dělí, cítím, jak se mi jeho hnědé oči zarývají hluboko pod kůži, jako by mi pulsoval v krvi. Nehýbe se, ale vím, že kontroluje každý můj pohyb a čeká. Čeká, jak se rozhodnu.

Nervózně se zahryznu do rtu. Všechno se ve mně pře. Mozek se hádá se srdcem. Chci utéct, ale přitom nikdy neodejít. Jestli neseberu odvahu zmizet teď, tak už nikdy a zase na to doplatím. Natluču si znovu a znovu a tak pořád až doblba. Nechci kluka, na něhož není spolehnutí, který mi nemůže být oporou. Nevěřím, že se změní, takoví se nikdy nepolepší. Nevydrží to dlouho, nemůže to vydržet!

I přesto všechno ho ale potřebuju. Miluju ho tak strašně moc, až se mi uvnitř všechno svírá.

Trvá mi to dlouho, dost dlouho.

Ale potom se přece jenom odlepím od země a rozběhnu se mu do náruče. Jestliže mám na svoji blbost dojet, tak ať to aspoň stojí za to.

Konec

 

4 people judged this article.

Comments

1 báři báři | Web | 28. february 2012 at 17:51 | React

Jak už jsem jednou psala, prostě úžasná povídka! :) ♥

2 Wen Wen | Web | 6. march 2012 at 23:15 | React

Užasný konec ♥ Tom je z Th nejlepší :*

3 Christine Christine | Email | Web | 28. april 2012 at 0:50 | React

Náááádherný konec, doufám, že další řada bude co nejdříve!!! :-) Náderná povídka!!! :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement