Bestie 14.

20. february 2012 at 20:36 | Eve* |  Bestie

NEJDE přesně popsat, co se mi honí hlavu, co v tu chvíli cítím. Jak se cítím. Jestli se mi srdce před několika sekundami zastavilo, tak teď mi div neprorazí hrudní koš. Bolestivě do něj tluče, což způsobuje, že mi nepříjemně hučí v uších. Připadá mi, že dostanu infarkt a nebo aspoň omdlím. Přistihnu se, že otevírám pusu a marně lapu po dechu. Proboha, já nemůžu dýchat!


Křečovitě Billovi zmáčknu ruku, ale nevnímá mě. Huláká na Toma jak pominutý, nikdy jsem ho takhle řvát neslyšela. Tom si to zpočátku nechává líbit, ale potom se na bratra rozkřikne taky, a tak ječí stereo. Kdybych se práve nedusila, možná bych se jim smála. Zmáčknu mu ruku podruhé, ale zase nic. Dojde mi trpělivost a zoufale mu zaryju nehty do masa.

To zabere. S vyjeknutím sebou škubne.

" Co je?!"

Odolám nutkání mu rozbít nos.

" Mandy, jsi v pořádku?" zeptá se.

Naprázdno zaartikuluju.

" Ty vole, ona se dusí!" dovtípí se Tom a rychle ke mně přiběhne. Natáhne se po zvonku a třikrát zazvoní. Potom ze mě odhodí peřinu, drapne mě za paže a silou mě předkloní. Málem mi při tom chvatu vyrve hadičku od kapačky, co mám napíchlou v předloktí.

" Co to děláš?!" vyděsí se Bill.

" Učím ji kotrmelec. Co si myslíš, že dělám?" odsekne mu Tom.

V dalším okamžiku mi jednou rukou podrží hlavu mezi koleny a druhou mě dvakrát prudce bouchne do zad. Mám dojem, že mi snad zlomil pár obratlů, ale světe div se, účel to splní, plíce se mi uvolní. Rozkašlu se tak, až mi vytrysknou slzy, a nedočkavě naberu nový vzduch.

Tom si oddychne, ale hlavu mi nepustí. Jemně mě hladí po vlasech a radí mi, abych tak ještě chvilku vydržela. Ráda ho poslechnu.

Do pokoje vtrhne sestra. No, žes dorazila včas, poznamenám v duchu a sjedu ji od hlavy k patě. Není to ta, se kterou jsem se bavila odpoledne. Tahle vypadá, že má těsně po škole, je to ještě takové mladé ucho.

Přeletí celou naši groupu očima a když uvidí, kdo před ní stojí, zarazí se. Přeskočí ze mě na dvojčata, které ji sledují s naprosto identicky pozvednutými obočími, a zastaví se na Billovi. No potěš, ona je to snad jejich fanynka, nebo co.

" Ehm," odkašle si Bill po chvilce. " tvoje práce je tady," poučí ji ne zrovna příjemně a ukáže na mě. Tom se pobaveně uchechtne.

" Jo, já vím," řekne holka a podívá se na mě. Zatímco byla v transu z těch dvou, stihla jsem si zase normálně lehnout. " Tak co potřebujete?" zavyká mi profesionálně a znovu se koukne po dvojčatech.

" Už nemám čaj," plácnu první blbost, co mě napadne.

" Vždyť máte kapačku."

" Mám žízeň."

" Ale vy nesmíte pít čaj," řekne se špatně skrývanou škodolibou radostí. Teda, prohodily jsme spolu sotva dvě krátké věty a už mi leze na nervy.

" Tak mi přineste vodu, prosím vás."

Kluci na malý moment přeruší svou tichou slovní přestřelku, kterou vedou opodál v koutku, a všimnou si mého otráveného výrazu.

" Sakra, dones jí ten zasranej čaj!" přikáže jí Bill vynervovaně.

Užasle otevřu pusu. Tom mi na dvě vteřiny pohlédne do očí a potom zvrátí hlavu ke stropu a udusí smích v dlaních. Mám chuť po něm hodit něco tupého, aby ho to pořádně zabolelo, ale nic vhodného jak na potvoru nenajdu.

Sestřička na Billa zůstane civět stejně zaskočeně jako já. On se ušklíbá. Vidím na něm, že toho má tak akorát, ale aby dokázal, že je dobře vychovaný a ví, co se sluší, rozpačitě se jí omluví.

Holka je však do krve uražená. Odfrkne si a nasupeně odkráčí pryč.

Jakmile za ní prásknou dveře, starší z Kaulitzů si stáhne dlaně z tváře a rozřehtá naplno.

" Kráva," utrousí Bill na půl pusy a založí si paže na prsou.

" Právě jsi jí vzal iluzi o tom, že jsi dokonalý," neodpustím si.

" To má blbý... Mohl by ses už, do prdele, přestat tak debilně smát?!" oboří se na rozveseleného Toma. " Všecko je to kvůli tobě! Všecko umíš akorát posrat!"

Tom se sice uklidní, ale ne tak rychle, jak si Bill přeje. Dává si s tím schválně na čas. Pak na něj nemile přimhouří oči.

Napadne mě, že se situace nevyvíjí tak, jak jsem si představovala. Od včerejška jsem si pohrávala s myšlenkou, jaké to asi bude, až se tu Tom znovu objeví. Počítala jsem s tím, že ho zpražím dřív, než se stihne vytasit s omlouváním a přemlouváním, ale teď mi příjde, že k tomu ani nedojde. Načapu se, jak ho zasněně pozoruju a ať chci, nebo ne, musím uznat, že mu to jak obyčejně neskonale sluší. Má sice monokl pod levým okem a pravou ruku celou v sádře, ale ani to nemůže přebít jeho přirozené charisma a sex-appeal. Já vedle něj působím jak jinak, než otřesně. Nejsem namalovaná, ba dokonce ani učesaná, na sobě mám příšernou noční košili, která je mi aspoň o tři čísla větší a o obvazech se ani nezmiňuju. Bože, to ho nedovedu nenávidět ani po tom, co mě skoro zabil?! To jsou doopravdy moje hodnoty tak převrácené?

To, že je mezi námi něco špatně, dokazují jenom hádky, do kterých se ti dva pouští. Bill obviňuje Toma z toho, že ho připravil o možnost být otcem a mě div nepřivedl do hrobu. Tom se brání, dokola ho přesvědčuje, že ho to mrzí, ale rázem ho chytá amok a huláká, proč se mi pořád plete do života, když já miluju jenom jeho a tak to už navždycky zůstane.

" Vždyť ty jseš ženatej, ty kreténe," argumentuje Bill vytočeně.

" Není všem dnům konec," prohodí Tom dvojsmyslně.

" Hodláš se snad rozvést?"

" A co když jo?"

Bill vyprske smíchy a prohodí něco o tom smyslu, že lepší vtip neslyšel. Konsternovaně je pozoruju a uvažuju, jestli s nimi mám vyrazit dveře a dokázala si tak, že mi trocha zdravého rozumu zbyla.

" Byli byste tak hodní a šli se hádat jinam?" utnu je.

" Ne, vyřešíme to tady," odbyde mě Bill okamžitě.

" Pokud vám to nevadí, tak se bavíte, jako bych tu nebyla, ale já tu jsem," připomenu se, ale moje slova zůstanou naprázdno viset nad našimi hlavami. Chovají se jak dva malí spratci přetahující se o blbou hračku. Hračku, která nakonec stejně skončí odhozená v koutě. Naštvu se, já přece do prdele žádná hračka nejsem!

Zazvoním na sesternu a čekám. Nebojím se, že by se tu předešlá sestřička po zbytek mojí přítomnosti ještě objevila.

Poctí mě návštěvou samotný primář. Nemusím mu nic vysvětlovat, pochopí sám. Popadne každého za rukáv a táhne je z pokoje. Oba se cukají a vyhrožují, že si na něj budou stěžovat u ředitele nemocnice, ale primář se nenechá zastrašit.

" Na to máte samozřejmě právo, ale teď šup, šup, pánové. Slečna potřebuje klid," popohání je statečně.

" Mandy!" zavolá na mě od futer Bill dotčeně. Tom, který ke mně stojí zády, Billovým směrem znechuceně ohrne ret a střelí po mně očima. Nechceš to udělat, přečtu si v nich, nechceš mě vyhodit jak jeho. Chceš mě u sebe.

Zamračím se, to se teprve uvidí.

" Moment!"

Primář s Billem se po mně otočí. Tom se nepohne, pouze povytáhne koutky vzhůru.

" Ty tu zůstaň," kývnu na něj.

V příštím díle:
  • " Tys podal žádost o rozvod? Ty se rozvádíš?!"
  • " Ocenil bych, kdybys ze mě nedělala blbce."
  • " Tak proč jsi mě, do prdele, vyměnil za ni?! Proč ses oženil s ní, když jsem tu byla já?! Nedošlo ti, že jsem od samého začátku toužila být na jejím místě?"
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 báři báři | Web | 24. february 2012 at 15:30 | React

Ah, bude poslední díl co nejdřív? :)

2 Eve* Eve* | Web | 24. february 2012 at 16:36 | React

[1]: Předevčírem jsem ho odeslala na tokiohotel-fanfiction. ;)

3 báři báři | Web | 24. february 2012 at 17:41 | React

[2]: Ah, už tam je! Jdu na to!! :)

4 Christine Christine | Email | Web | 28. april 2012 at 0:42 | React

No páni, tohle je opravdu hodně zajímavé, sestřička absolutní nezájem o to, že se jí tam dusila pacientka... To je v pohodě... Ona by na to asi ani nepřišla... Pak ještě zírá jako ucho na Billa... fakt poděs...
No a Mandy nechala vyvést kluky z pokoje??? Zajííímavéééé...:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement