Disco girl dirty 10.

2. november 2011 at 17:51 | Eve* |  Disco girl dirty
~ o týden později ~

" Dobrý den, paní Kaulitzová," řeknu Tomově mámě mezi dveřma, sotva mi otevře jen na malou škvírku. " Ne, nezavírejte mi, prosím!" strčím no škvírky ruku a modlím se, aby mi ji nepřiskřápla.

" Co chceš, Mandy?" zeptá se mě trpce a zúží svoje oči do malinkých štěrbinek.

Nesnáší mě. Jasně, proč by mě taky měla mít ráda? Dělala jsem z jejího synáčka paroháče přes půl roku. Jenže o tohle mi nejde, vlastně jsou mi její sympatie ukradený. Já sama ji taky nikdy moc nemusela.



" Lituju, šel ven," zklame mě.

" Jo, aha... A nevíte kam?" zadoufám. Sakra, já bych ho fakt potřebovala vidět! Tome, kde se zase touláš? Pokaždý jsi bejvával doma, když jsi měl bejt pryč, tak proč tě teď musím hledat?

Tomova máma se nade mnou slituje: " Myslím, že říkal, že jde za Gustavem."

" Děkuju moc, na shledanou."

Otočím se na podpatku a peláším ke Gustavovu domu, který se nachází k mým obrovskýmu štěstí na druhé straně ulice, o dva dál než má bytovka. Jasně, asi si říkáte, že to máme fakt "šikovně" zařízený, já si to taky ze začátku myslela... ten architekt byl asi vožralej, když k tomu kreslil podkresy.

Konečně zahlídnu Schäferovic zahradu. Zrychlím tempo, takže mi srdce buší jak na závodu. Můj učitel na tělocvik z gymplu by ze mě měl určitě radost!

" Gugu!" zavolám na Gustava přes plot jako kdysi, když jsme spolu ještě chodili.

" Mandy? Co je?" odloží papír a tužku.

Ještě se zrychleným dechcem se zeptám: " Je tu s tebou Tom?!"

Zakroutí hlavou. " Byl tu. Asi před dvěma minutama odešel. Vy jste se nepotkali? Hm, možná šel na druhou stranu. Proč? A proč tak děsně funíš? To nějak s tím běháním přeháníš, nezdá se ti trochu?" poklepe si na čelo.

" A kam šel, do prdele?" vylítnu, ignorujíc jeho přihlouplej dotaz.

" Co na mě křičíš? Co já vím, kam odešel?" nasere se na mě už i on.

" Promiň," vydechnu. " jenomže já chci Tomovi něco důležitýho říct.... Gustave, já se budu stěhovat, a i když to Tomovi bude asi jedno, chci, aby to věděl. Teda ne, aby věděl, že se odstěhuju, ale něco jinýho..." zoufale se na něj podívám.

Gustav vyskočí z křesla, na kterým si až do teďka hověl. " Ty se budeš stěhovat? A kam, proboha? A kdy?"

" Do Itálie, za taťkou. Pravým taťkou," odpovím mu a opřu se loktama o plot. " Už mám všechno sbalený, letadlo mi letí zítra v půl devátý ráno. Gustave, fakt ti neřekl, kam jde?" zkusím to ještě jednou.

" Ne."

" Do háje!" zakleju.

" Hele a zkoušela jsi zajít k němu domů?"

" Právě odtamtud sem pádím. Do pytle, bych do toho kopla!"

" Já fakt nevím, jak bych ti pomohl..." posmutní a přejde ke mně. " A co mu vlastně chceš? Ovšem to pokud můžu vědět?" zvedne obočí.

" To už je vlastně jedno. Chtěla jsem se mu omluvit... víš... za to, jak jsem z něj dělala blbečka a... tak, no. Jsem docela ráda, že si našel jinou. Gugu, já ho fakt měla ráda, nemysli si, že ne..." zvednu k němu oči. Gustav ale mlčí. Nejspíš mě chce podusit ve vlastní šťávě

" Milovalas ho? Anebo jsi ho měla jenom ráda?"

" Řeknu to takhle: Tom byla moje nejdelší známost a první kluk, před kterým se cejtím trapně, když ho potkám, protože vím, že jsem ho podrazila a on mě miloval. Upřímně, to mě sere nejvíc," zašklebím se. " No, já už půjdu. Snad ho někde najdu, a kdyby ne, tak mu to, prosím tě, vyřiď, jo? Řekni mu přesně tohle, cos právě slyšel. Vyřídíš mu to?" poprosím ho.

" Hm, jasně. A Mandy?" zavolá za mnou ještě.

" No?"

" Pořád tě miluju. Ještě od gymplu. Kdybychom se už neviděli, tak... ahoj, měj se tam pěkně."

Dál to jde ráz na ráz. Jan se rychle sbalí a vlítne do baráku, nebe se zakaboní a mohutně zahřmí. Ucítím na tváři studenou kapku. Druhou. Třetí. Čtvrtou... Teda, bouřku v lednu - to jsem za celých osmnáctých let svýho života ještě nezažila! Hodím si na vlasy kapucu a peláším domů.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement