Bestie 8.

12. november 2011 at 9:50 | Eve* |  Bestie

NEVÍM, jestli jsem tak šíleně nezodpovědná od přírody a projevuje se to teprve teď, nebo jestli za to můžou hormony, které mě poslední dobou ovládají víc, než je normální a příjemné, ale gynekologovy rady, že se mám šetřit, nestresovat a hlavně nekouřit a nechlastat prostě dodržovat nechci, nemůžu a ani nehodlám.


Od chvíle, kdy mi docvaklo, kdo je otcem dítěte, nedělám prakticky nic jiného, než že piju a tahám jednu cigaretu za druhou. Už kašlu na to, jestli mě s ní někdo uvidí, definitivně jsem se k tomu vrátila. Za normálních okolností a kdyby se to celé netočilo okolo mě bych byla pořádně znechucená a takové holce bych asi pěkně nabančila, aby se probrala, ale já to jaksi neřeším. No dobře, řeším, ale jenom trošku. Trošišku. Malinko. Pro potrat jsem se rozhodla na samém začátku a nikdo a nic mi ho nevymluví, tak proč si zatěžovat hlavu? Jakmile ze mě toho vetřelce vyndají, asi těžko mi budou nadávat, že jsem se chovala nepřiměřeně ke svému stavu.

Teresa, která jako jediná ví, s kým jsem těhotná, mou interrupční logiku nesdílí - naopak ji odsuzuje a demonstrativně se se mnou od předvčerejška nebaví. Trochu mi tím sebrala vítr z plachet, ale hroutit se kvůli tomu nehodlám, vím totiž, že za týden, maximálně za dva mi napíše omluvnou esemesku a pojedeme dál jako by nic.

Jenomže do pípnutí smsky zbývá ještě pár dnů, takže si musím obstarat jinou společnost na pondělní večer. Ten parchant Bill rozhodně nepřipadá v úvahu a nepřipadal by ani kdyby právě s ostatními nekoncertoval. Dřepět doma na zadku, přežírat se u televize a kynout se mi taky ani trochu nechce. Zatímco dumám, komu napsat, zavolá mi bývalá spolužačka, jestli nemám náladu připojit se k menšímu třídnímu srazíku a problém je vyřešen. Osprchuju se, nalíčím, obleču do něčeho, v čem ani Pánbůh nepozná, že jsem zbouchnutá a vyrazím.

S Adelline a vůbec se zbytkem spolužáků jsem se nebavila od maturity, takže je přirozené, že jakmile se k nim připojím, navzájem si jeden druhého prohlédneme. Všichni jsou takřka stejní, maximálně holky mají přebarvené vlasy, kdežto já si připadám jiná snad i barvou očí a polohou hlasu, to jsou ty cigarety. Nemíním si tím ale kazit náladu a tak si hned z kraje objednám těžký kalibr, čímž společnost docela šokuju. Sami totiž žmoulají jen půllitr s pivem, ti odvážnější mají džus s vodkou.

" Tak se pochlubte, čím se živíte, děcka? Kdo z nás to dotáhl nejdál, co?" vybídne nás Jasmin, někdejší sexbomba třídy a holka, kterou jsem celé studium chtěla nechat srazit tramvají. Někdejší proto, že se z ní za ty čtyři roky stala celkem tuctová holka, blbost jí zůstala.

" PR managerka. Sem tam nějaká rychlovečka pro lepší posty, jinak spokojenost," promluví jako první Adelline a my se při narážce na sex pobaveně zasmějeme.

" Lidi, nebudete tomu věřit, ale já jsem se v tý škole jaksi zaseknul a teď učím na jednom gymplu němčinu a tělák," ohlédne se po nás Jakob, můj úplně první přítel.

" Ty vole, hovno!" nevěří druhý spolužák, Max.

" Ty vole, jo," napodobí ho Jakob se smíchem.

" Němčinu? Vždyť z té jsi v prváku málem proletěl," podotknu.

" Zeměkoule se začala točit obráceně, jinak si to vysvětlit neumím," rýpne si i Jasmin.

" A já jsem myslel, že jsem jako team leader skončil nejhůř. Jak vidím tebe, kámo, tak ne," utahuje si z našeho učitele Max. Jakob ho pošle přátelsky vztyčeným prostředníčkem do tmy a šťouchne do mě.

" A co ty, Mandinko?"

" Já?"

" Áno, ty, miláčku. Ty budeš dělat beztak něco fajnovýho. Nech mě hádat - modelka?" tipne si. S úsměvem zavrtím hlavou.

" Úplně vedle. Já jsem Head of marketing central en Eastern Europe," pochlubím se.

" Což znamená? Do němčiny si to přeložím, ale tím končím."

" No, ono je to docela náročné charakterizovat, mám toho v popisu práce víc, ale dejme tomu, že prostě lítám po světě a sháním investory. Ale to je hodně, hodně v kostce," objasním. Jakob s ostatními uznale protáhne čelist.

" To znamená taky velkej keš, co?" odvodí si logicky. Nechci se vytahovat, tak jen neutrálně pokrčím rameny.

" Nestěžuju si. Dáte si ještě někdo něco, jdu k baru," rozhlédnu se po osazenstvu stolu.

" Vem mi tam jedno pivko, prosím tě," ozve se Max.

" A mně dvě deci červeného, dík," přidá se Jasmin. Zrovna té se mi nic nosit nechce, ale zatnu zuby a vyrazím. Řeknu to barmanovi a v momentě, kdy se nakláním přes pult a mířím prstem na balíček brambůrek, objeví se ve dveřích dokonale upravená Tomova manželka. Znechuceně se ušklíbnu, ta tu vážně scházela.

Není ale sama. Zírám jejich směrem doslova s hubou dokořán, s klidem by se mi do ní vešel vrabec, a hořečně přemýšlím, jestli už mi Absint stihl vlézt na mozek, a nebo má ta potvora opravdu jednovaječné dvojče. Přece není možné, aby byl svět tak šíleně nespravedlivý a stvořil dvě naprosto identické a krásné osoby zaráz!

Vykolejeně si přitáhnu barmana za flígr.

" Hele, vidím dvojmo nebo jsou u vchodu fakticky ty holky dvě?" pohodím k nim hlavou. Kluk se tím směrem krátce podívá a potvrdí, že skutečně dvě jsou.

Očividně je svět krutejší, než jsem si myslela. Vybavím si, jak jsem se zhruba před měsícem vracela z Londýna a na schodech jsem se střetla s Mandy. Už vím, proč byla tak divná. Ona to totiž nebyla Tomova ženuška, nýbrž tohle její dvojče! Když se na ni koukám s odstupem, už mi tak obyčejná nepřipadá. Má na sobě světle modré roury s bílým nátělníkem a vlasy vzadu sepnuté sponou. Je hezká, moc hezká, ale tak, jak Mandy zářit nedokáže. Ta je v hedvábném kraťasovém overálu s výstřihem až k pupíku a černých vysokých lodičkách naprosto dechberoucí. Chlapi v bar se po nich zálibně otáčí a mně se vaří krev v žilách.

Doprovázím je pohledem až k rohovému boxu, kde se uvelebí a zaboří nosy do nápojových lístků.

" Héj, Mandy! Kde vězíš s tím pitím?!" zakřičí na mě nedočkavě Max, čímž na nás strhne pozornost celého baru a to doslova. Nejradši bych ho nakopala do koulí! Mandy i její dvojče mě samozřejmě ihned poznají a dlouze se na mě zadívají. Zkouším to ignorovat, ale vůle mě zradí a já se po nich otočím. Zatímco Mandy se tváří, že by si přála mít v ruce místo lístku mačetu, aby mě mohla rozsekat na kaši, její sestra se nicnetušíce neškodně usmívá.

Věnuju oběma škleb, popadnu pivo se zbytkem a s chůzí pávice zamířím k našemu stolu. Postavím pití doprostřed, ať si každý rozebere to svoje a rychle do sebe obrátím panáka tequily. Vyhrožovala jsem sice, že se jí po nedávném zážitku už nedotknu, ale teď na nějaké předsevzetí zvysoka seru.

" Teda ty ses nějak rozjela, Mandy," nahne se ke mně Jakob a tak, aby si toho nikdo nevšiml, mi položí ruku na zadek.

" Mám chuť se zbořit, pojď do toho se mnou. Ale ze všeho nejdřív s tou rukou fofrem zmizni nebo ti ji přerazím," upozorním ho. Aniž by mě poslechl, objedná nám další rundu a potom další a další a další...

Za necelou hodinu jsem tak opilá, že div neležím na zemi. Taky dítě v mém břiše o sobě dává dost nešetrně vědět kopanci do žaludku. Co nejrychleji vyběhnu na záchodky, abych to stejně nestihla. Jedna šavle mému tělo ale nestačí, zvracím s krátkými odmlkami celkem čtyřikrát.

Když jsem jakž takž schopná stát, opláchnu si u umyvadla obličej a výjdu ven. Před záchody čeká Jakob. V domnění, že zamířil na pány, kteří jsou hned vedle, ho chci obejít, ale on mi zastoupí cestu.

" Co je?"

" Počkej chvíli," zastaví mě a přirazí na studenou zeď. " Těšil jsem se na tebe, koťátko, a musím říct, že je to lepší, než dřív. Jsi pěkná a fajn."

" Nápodobně," přiznám přiopile.

" Tak to je super," libuje si a přiblíží své rty k mým. Než stihnu cokoliv namítnout, pronikne mi jazykem hluboko do pusy. Chci se odtáhnout, jenže nemám kam, za sebou mám zeď a zepředu se na mě tlačí Jakob. Šmejdí mi v ústech a než se naděju, strčí mi ruku pod tričko, aby přes moje protesty vystoupal až k prsu a přes podprsenku mi ho začal docela drsně mačkat a hníst.

" Po-čkej!" pokusím se mu vyprostit. " Jakobe, ne!"

Jako bych nic neřekla! Podaří se mu mi podprsenku rozepnout, jak usilovně se pod ni dostává. Teprve když se vzepřu celým tělem, maličko ho odstrčím.

" Já nechci, slyšíš?!"

" Bude to skvělý, jak za starých časů, uvidíš," slibuje mi a táhne zpátky na záchody, kde nás zavře v kabince a nedočkavě mi zajede do riflí. Doslova se s ním porvu o kalhotky, dere se do nich s takovou razancí, až slyším praskat nitě. Alkohol ze mě vyprchá a místo něj dostanu strach.

" Okamžitě mě pusť! Chceš sedět za znásilnění?!" vykřiknu.

" Jaký znásilnění?" zafuní nechápavě. " Neříkej, že jsi za celou dobu nepoznala, jak po tobě jedu? Proč děláš fóry?"

" Jdi do prdele!"

" Pch," odfrkne. " Podívej, jak jsem vzrušenej, jen si šáhni!" uchopí mě za zápěstí a zamíří s ním ke svému zduřelému rozkroku.

" Nechci!" vytrhnu se mu.

" To si to mám jako udělat sám, nebo co?" zeptá se uraženě.

" Jak je libo," odseknu.

" Tak to ne," utře mě a vklouzne mi znovu do podprsenky.

Zatnu zuby a co největší silou ho pořádně naberu kolenem do slabin. Jakobovi ze rtů unikne bolestný výkřik, okamžitě mě pustí a zatímco se drží za rozkrok, klesá k zemi. Nadává přitom jak staré hovado a slibuje mi smrt.

Zbytečně se nezdržuju, spěšně se upravím a prosmeknu se kolem něj ven. Cosi za mnou volá, ale má smůlu. Jako by se nic nestalo, minu Mandin box a vrátím se ke stolu. Nedbám otázek zbývajících spolužáků, kde jsem byla a na dotaz, jestli nevím, kam se poděl Jakob, nereaguju vůbec. Popadnu kabelku a kabát a loučím se. Nebudu tady s těmi magory už ani o minutu dýl.

" No tak, neblbni," přemlouvá mě Max, ale marně. Vyrovnám účet a pospíchám do auta, abych už odsud byla pryč. Tak snadno to ale nejde, protože mi vnitřnosti udělají kotrmelec a dvakrát se po cestě poblinkám.

Večer k nezaplacení.

V příštím díle:

  • " Chtěla bych ti něco říct."
  • " No, povedla ses nám."
  • " Kdyby ses mohla svobodně rozhodnout, už bys věděla všechno, co víš, tak bys to toho šla znova?"
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Christine Christine | Email | Web | 28. april 2012 at 0:13 | React

NO tak to se asi opravdu nepovedlo podle jejích představ...:-(

2 iwka iwka | 23. july 2013 at 0:10 | React

V druhym mesici nelze citit pohyby ditete :-) to nejdriv ve ctvrtym,znam z vlastni zkusenosti :-). ale jinak fajn :-)

3 Eve* Eve* | Email | Web | 11. august 2013 at 9:42 | React

[2]: Nikde se o žádných pohybech dítěte nepíše. Nevím, kde jsi k tomu přišla. ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement