Bestie 6.

12. november 2011 at 9:48 | Eve* |  Bestie

S malinkatou dušičkou seberu test z umyvadla a jdu si mezi čekáním na výsledek do kuchyně uvařit kafe. Položím tyčinku na linku a napustím do konvice trochu vody. Do hrnku dám dvě lžičky kávy a potom se vrátím zpátky k tyčince a napjatě hypnotizuju dva malé displayky. Jedna čárka jde zřetelně poznat a druhá se taky začíná pomaloučku vybarvovat. Panebože...


Obejdu kuchyň dvakrát dokola, než mi to dojde. Zaraženě vydechnu a podívám se na tu hrůzu.

" Ty vole," zašeptám neslyšně a málem se složím na linu. Co teď? Mobil! Zaběhnu do ložnice a vyhledám v seznamu číslo na svého gynekologa. Vytočím ho a vyčkávám.

" Gynekologická ambulance, dobrý den," ozve se ve sluchátku sestra.

" Uh, dobrý den, já bych se chtěla objednat u pana doktora," vyhrknu.

" Můžu poprosit o vaše příjmení a ročník narození?" Chvilku mi to trvá, než donutím mozek myslet.

" Ehm, eh, Hakenová, osmdesát devět," vykoktám konečně.

" Je to preventivní prohlídka, nebo máte nějaké akutní potíže?" informuje se sestra.

" Akutní potíže," odpovím bez zaváhání, sakra že akutní, je to ta nejakutnější věc, která mě za poslední tři roky potkala. Sestra se na moment odmlčí, nejspíš zkoumá kalendář. Tak dělej, sakra, krávo, chce se mi na ni zakřičet, ale ovládnu se.

" První volný termín máme až v pátek v devět třicet. Vydržíte to do té doby?" zeptá se omluvně.

" Dobře, tak jo, v pátek. Půl desáté," přikývnu, jako by mě snad mohla vidět.

" Děkuju, na shledanou," rozloučí se se mnou a položí to. Opožděně poděkuju hluchému sluchátku a rozesměju se nad tou ironií.

Tak já jsem těhotná. A s Tomem. Ježišimarja.

Opřu se o linku a upřu pohled do neznáma. Znovu ve mně roste dítě. Sice dítě člověka, kterého miluju víc, než cokoliv na světě a tím by to mělo končit, ale je to člověka, kterého zná půlka světa a ještě ke všemu někoho, kdo je šťastně ženatý. Tohle nejsou ty správné předpoklady pro základ fungující rodiny.

Krucinál, proč jen jsem vysadila ty prášky? Proč jen jsem mu v tom autě dala? Stálo mi těch pár minut potěšení za to? Jistě že ne, ale na podobné otázky je pozdě, musím myslet prakticky. Jenomže mi to nejde. Pořád dokola se ptám, co budu dělat? Vždyť nejsem připravená mít další dítě!

" Tome, já tě vůbec nechci přetáhnout od manželky, ne, ne, ne," zapitvořím se. " ale představ si, my čekáme dítě. Co my s tím budeme dělat?" dodám afektovaně a musím se uchechtnout nad tím, jak infaltilně to zní. " Mami, tak si to představ, ty budeš babička!" sprásknu ruce a představím si máminu reakci, která bude jistě šílená a to je to ještě dobré. " Já se vám strašně omlouvám, že odcházím z té absolutně nejlepší práce, kterou jsem si přála celý život, because I am pregnant," pronesu do třetice všeho zlého, když si uvědomím, že úplně největší dopad má tenhle průser na moje místo v práci. Jen pouhá myšlenka na to, že bych byla nucená zaplatit neuvěřitelně vysokou pokutu za porušení pracovní smlouvy a odchod na mateřskou mě hodně rychle vrátí zpátky na zem. Vytočeně třísknu mobilem o stůl: " Kurva!"

Seberu se a jdu si pro diář, ale zastaví mě zvonění mobilu. Mrknu na display, my o vlku...

" Ano, dobrý den," pozdravím šéfovou.

" Dobrý den, neruším vás?" zeptá se nenuceně. Otřu si z čela kapky potu.

" Ne, ne, vůbec ne," ujistím ji.

" Tak jak vám je, Mandy?" zajímá se.

" Jde to," zalžu a v duchu okamžitě dodám: do prdele. " těším se do práce."

" To ráda slyším. Moc nám tu totiž chybíte." Jen co to dořekne, zašklebím se. To si umím představit... " Myslíte, že byste se mohla zastavit? Máme důležitou poradu, je potřeba se dohodnout, co dál a přes telefon se to nehodí. V pátek v deset," řekne.

" Fajn, v pátek," odsouhlasím a v tom si vzpomenu, že v tu dobu už mám naplánovanou prohlídku na gyndě. " Bohužel já v pátek v deset nemůžu. Nejde to někdy jindy?" zadoufám. Chvilku je ticho. Znervózním.

" Nemůžete si to přesunout?"

" Ne, to nejde," zklamu tím víc sebe, jak ji.

" No, tak jak myslíte. Stavte se tedy v pondělí, schovám vám poznámky u sebe," zavelí.

" Budu tam," slíbím a raději se honem rozloučím. Jakmile mi dojde, co jsem udělala, zavřu oči a zatnu zuby. " Já jsem to měla zrušit, měla jsem to zrušit," opakuju si zamyšleně.

Musím se toho zbavit a to co nejdřív. Dítě prostě nepřichází do úvahy.

Nechci prozvracet devět měsíců, nechci ztloustnout, nechci mít chutě, nechci, aby se mi zhoršila pleť a vlasy, nechci celulitidu a hlavně nechci žádného zpropadeného vetřelce. Taky nejsem tak naivní, abych si myslela, že Tom opustí svou dokonalou ženu a přiběhne za mnou s otevřenou náručí a úsměvem na rtech se slovy: " Miláčku, miluju tě a společně to zvládneme!" Bojím se jeho reakce, ale hlavně se bojím toho, že bych měla být máma. Jasně, vždyť už jsem přece jednou těhotná byla, tak co řeším, ale tohle je něco jiného. Nejsem pověrčivá, ale bojím se, že by se zas něco mohlo pokazit. Je toho sakra hodně, co nechci a čeho se bojím, ale to nejdůležitější je, že prostě nechci přijít o svůj docela pohodlný život a perfektní práci, kterou mám už takhle nahnutou. Prostě jdu na potrat.

Mobil se znovu rozvibruje.

" Promiň, mami, nemám náladu," zamumlám a hovor odmítnu.

Konečně si zaliju to kafe, ale místo toho, abych se ho napila, si z ledničky vytáhnu flašku červeného vína a složím se s ním ke stolu. Je mi jasné, že jako gravidní bych správně pít neměla, ale je mi to úplně jedno. Vezmu si taky prášek na bolest hlavy a díky tomu, že ho smíchám s vínem, jsem během půl hodiny úplně napadrť.

A jak tu tak sedím a objímám prsty sklenku, znovu začnu přemýšlet o Tomovi a na moment mě přepadne myšlenka na to, že bych dítě donosila a zničila tím nejen jeho manželství s tou královnou krásy, ale taky kariéru a osobní život.

Nápad je to sice krásný, ale dopad by neměl jen na něj, musela bych se totiž obětovat taky já a to v žádném případě nehodlám udělat. Na to se mám až moc ráda.

No a je tu ještě jedna věc - ačkoliv jsem se změnila, ne tak moc, nejsem taková svině. Alespoň v to doufám.

V příštím díle:

  • " Ty ses zbláznila!"
  • " Ale to není možné..."
  • " Předepíšu vám vitaminy a nějaké další prášky..."
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Christine Christine | Email | Web | 27. april 2012 at 23:58 | React

Já si to myslela, že její vítězství nebude tak dlouhé! :-) no ale je to zajímavé, jsem zvědavá jak to dopadne a co na to řekne Bill a Tom...:-D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement