Bestie 5.

12. november 2011 at 9:46 | Eve* |  Bestie

SMYSLNOST mi ale bohužel vydrží jen po druhou odbočku. Nasraná jak broky se vracím přeplněným městem zpátky domů. Pořád dokola mi před očima samovolně naskakují ústřižky z fast foodu, Tomův drbnutý úsměv a hloupé narážky. Myslí si, že jsem za Billa vdaná, ohoho, idiot. Neví o tom ani prd a bude si hrát na chytrolína. Jistě, pár věcí tomu napovídá - trávím s Billem většinu volného času a máme dokonce i vyměněné snubní prstýnky, ale není to pravda. Původně jsem mu chtěla říct, jak se věci mají, ale když otevřel pusu a vypustil z ní první urýpanou větu, změnila jsem názor. On by mi totiž nevěřil. Nevěřil by, že jsme se prostě opili, v náhlém pohnutí myslí koupili prstýnky, asi hodinu hledali nějakého kněze a když jsme žádného nenašli, oddali jsme se sami a potom prožili vášnivou a posléze taky vydatně progrcanou svatební noc. Nic víc, nic míň. Je to tak šíleně absurdní, že jsme to s Billem raději nikomu neřekli, víme o tom jen my dva a najednou chce být třetí osobou Tom, či co.


Když jsem se tehdy dalšího rána vzbudila, byl to takový šok, že si to nedovedete představit. Nevím, jestli jsem se víc lekla ležícího pozvraceného Billa na zemi u postele, nebo prstenu na svém prstě. Ječela jsem a zvracela zaráz, Bill dělal to samé, akorát s tím rozdílem, že si ještě stíhal stěžovat na bolesti hlavy.

" Tak moment, vzali jsme se teda, anebo ne?" položil mi Bill tu zásadní otázku.

" Do prdele, já nevím," přiznala jsem se odrovnaně a zhroutila jsem se na postel.

" Musíš si přece pamatovat, jestli ses včera v noci vdala!" vyšiloval.

" A ty snad ne?!" opáčila jsem mu stejným tónem. Bill přistiženě pokrčil rameny a sedl si ke mně.

Trvalo nám to pár dní, než jsme přišli na to, že manželé nejsme. Přitom odpověď byla tak jednoduchá - copak je možné, aby byl uzavřen sňatek s naprosto nametenými "snoubenci" a ještě k tomu bez svědků? No, vidíte. Shodli jsme se na tom, že takovéhle dobrodužství spolu už nikdy nesmíme zažít, ale prstýnky jsme se nechali, protože jsou moc pěkné na to, aby ležely odložené někde v krabičce. Ale asi by bylo moudřejší, kdybychom je byli bývali doopravdy někam schovali a nechali být.

Musím se uklidnit, naštvala jsem se tak, že ve mně nervy hrají. Zabrousím k nejbližší trafice, kde požádám o jedny zlaté Malrborky a zapalovač. Neměla jsem cigaretu od doby, co jsem se přestěhovala do Berlína a hodlala jsem přestat natrvalo, ale dneska si nemůžu pomoct.

" Dvě devadesát," vyžádá si podmračená prodavačka. Jsem natolik hodná, že i přes ten tón jí strčím eura tři.

" To je dobré," mávnu velkoryse rukou, když mi chce vrátit, seberu krabičku i zapalovač a kradu se pryč. Zalezu do nejbližšího kouta a rychle cigarety rozbalím a rovnou si jednu strčím do pusy. Připálím si a blaženě se usměju. Krásný pocit.

Stojím opřená o zeď, sleduju lidi procházející kolem mě a přemýšlím, co budu po zbytek dne dělat. Zašla bych navštívit Teresu, ale poslouchat řeči o tom, jaký je Felix strašný debil a hovado, tchýně přecitlivělá hysterka a Gabriela nevděčný fakan, se mi popravdě dvakrát nechce. Možná bych se měla ozvat našim a oznámit jim, že jsem se s žádným letadlem nezřítila a jsem tím pádem ještě pořád naživu, ale na to taky náladu moc nemám. Vidím to tak, že si lehnu s notebookem do postele a jen tak to pronudím.

Zaducím nedopalek patou a odkopnu ho co nejdál od sebe. Taky se přestříkám voňavkou, abych nesmrděla kouřem, nemám ráda, když jde poznat, že jsem kouřila. Banda kluků, kteří jdou okolo mě se přehnaně rozkašle a prohodí cosi o tom, že méně je někdy více. Ohrnu jejich směrem ret, aby bylo jasné, kde jejich poznámku mám. Jeden mi polichotí vztyčeným prostřeníkem a já mu gesto bez váhání jako dáma oplatím. Kretén...

" Tak takhle ty balíš zajíčky?" ozve se mi za zády. Leknutím sebou málem švihnu o zem.

" Co tady děláš?!" vyhrknu a chytím se za bušící srdce.

" Nečekáš, že se ti budu svěřovat s každým svým krokem, že ne?" zašklebí se. Pohodím rameny. Sjede očima na Malborky, které pořád svírám v dlani a překvapeně vytáhne obočí. " Ty kouříš?" podiví se upřímně.

" No, představ si to," přiznám se neochotně. Sakra, nikdy mě nikdo kouřit neviděl a teď se musí objevit zrovna on. Já už se na to dneska doopravdy vyseru!

" Dáš mi jednu?"

" Tam je stánek," kývnu bradou před sebe.

" Malborky jsou luxusní záležitost, zvlášť ty od tebe," utahuje si ze mě. Přimhouřím oči.

" Už nemáš prachy, nebo co?" Bylo to jen řečnická otázka, na kterou nečekám odpověď. Beze slova mu krabičku podám, on kupodivu poděkuje a hned si zapálí.

Mlčky vedle sebe postáváme, on pokuřuje, já zírám do země a připadám si pořádně blbě. Ani ne před hodinou jsme se pohádali, poslala jsem ho do prdele a teď tu s ním stojím, jako by se nic nestalo. Asi jsem se fakt zbláznila, měním nálady jak těhotná, tu dovolenou mám oprávněně. " Kde máš auto?" uvědomím si, že nikde nevidím stát Cadilac.

" Na náměstí je zákaz vjezdu," vysvětlí s vševědoucím úsměvem.

" Že mi to nedošlo hned," zamumlám.

" Bývalas bystřejší, co si pamatuju," podotkne provokativně a laškovně si oblízne rty. Poněkud zaraženě se po něm ohlédnu. Nejsem si jistá, jestli má tak dokonalý sluch, anebo to řekl jen tak, ale trefil se. Není to, co to bývalo.

" Co už."

" Nechceš mi konečně říct, čeho sis šňupla, že sis musela vzít zrovna mého bráchu?" vystřelí najednou. Tón, kterým to řekne, mě rozesměje.

" Jak jsi přišel na to, že jsem si ho vzala?" zeptám se po chvíli, když se vrátím zas do normálu. Koukne se na mě pohledem hodným idiota. To mě vytočí, ale snažím se nedat to znát. Nadechnu se: " Bill má všechno, co tobě chybí. Myslíš si, že jseš ten nejlepší ze všech, ale dovol, abych ti řekla to, čeho se tvoje ostatní milenky bály - ani z daleka nejsi nejlepší," usadím ho. Moje slova přinesou hned dvojí účinek - Tomovi projde horký kouř nosem, čímž mu nažene do očí slzy a ještě se k tomu rozkašle. Takový pocit radosti, co se mi rozleje žilami, jsem nezažila už hodně dlouho.

Vykašle z plic kouř a utře si uslzené oči. " Podívejme se, nějak ses v poslední době rozjela. Bill ti dává do těla, co?" rýpne si posměšně. Tak to stačilo, nenávistně přivřu oči a vystřihnu mu facku, jen to pleskne. Chce se mi na něj zakřičet něco fakt hnusného, nejradši bych mu ukopla hlavu, ale ovládnu se. Nedovolím, aby měl ze mě srandu.

" Mně Bill možná, ale tobě ženuška nejspíš ne," vysměju se mu. Zatváří se tak, jako by litoval, že v ruce nedrží brokovnici, aby mě mohl nakrmit olovem. Potom mě drapne mě za paži a silou mě přirazí zády ke zdi. Bolestí vykřiknu. " Šibe ti?! To bolí!"

" To je dobře," ucedí a zaboří prsty hloubš. Šíleně to zabolí. Škubu sebou, ale drží mě tak pevně, že celou levou polovinu těla mám jak ochrnutou. Ještě chvilku a paži mi s takovou amputuje. Ve tváři má naprosto nečitelný výraz, dává si záležet, aby neprojevil emoce. Vlastně nebýt Mandy, nevěřila bych, že nějaké má. Čekám, co hodlá dělat. Jsme na náměstí plném lidí, tady mi přece nic udělat nemůže. Vlastně se mu docela divím, že má tu odvahu ošahávat na veřejnosti jinou holku, než svou manželku, o které fanynky ví. Doufám, že si nás nikdo nevšiml a nevyfotil nás, nerada bych se objevila na titulce dalšího čísla Brava coby sólokapr. " Projedem se," rozhodne.

" Zapomeň," zamítnu okamžitě.

" Já se tě neptám, pojď," trhne mnou, jako bych nic neřekla.

" Přestaň, do prdele. Nikam nejdu," zvýším nebezpečně hlas a znovu se mu pokusím vyklouznout. Tom se na mě významně podívá. Nechci dělat cirkus, ženská, která nás míjí, nás udiveně pozoruje, a tak poslechnu a radši jdu. Doslova mě dotáhne k autu zaparkovanému asi o tři sta metrů dál v celkem odlehlé uličce a dálkovým ovládáním ho odemkne. Nastoupím a demonstrativně třísknu dveřmi. Kéž by tak upadly!

" Tobě z toho manželství dočista drblo, víš to?" obořím se na něj, jakmile dosedne za volant.

" Hovna z manželství, mně drbe z tebe," řekne a zamkne nás uvnitř.

" Nesváděj svoje milostné problémy na mně a okamžitě mě pusť ven! Slyšels?!"

Místo odpovědi se ke mně nahne a začne mě zuřivě líbat. Pusu mi tím ucpe dokonale, pár vteřin nejsem schopná jakkoli reagovat, jsem ztuhlá, ale když si uvědomím, co se děje, co největšího silou od sebe odstrčím a vystřihnu mu další facku.

" Co si sakra myslíš, že děláš?" zavrčím.

" Jako co to vypadá?"

" Jsi ženatý," připomenu mu škodolibě.

" A ty vdaná," vrátí mi obratem. Užuž se chci ohradit, že já jsem si kouli na nohu nepřipla, ale na poslední chvíli větu spolknu. Krátce se zamyslím a dojde mi, že nic na světě by mi neudělo větší radost, než kdyby tu chodící dokonalost podvedl a udělal to se mnou. Líbezně se na něj usměju a laškovně si vezmu mezi prsty jeden jeho copánek.

" Já tě fakt nenávidím," svěřím se mu vesele.

" Já vím," uchechtne se a opět se ke mně přiblíží. Uchopím ho za lem bundy a přitáhnu si ho těsně k sobě. Pár minut se líbáme, pak mě vezme za boky a přetáhne si mě na klín. Do zad mě tlačí volant a bouchnu se hlavou do střechy, ale to není nic v porovnání s tím, že mi rukama zajede pod tričko a rozepne mi podprsenku. Milujeme se takovým způsobem, že z nás leje pot a funíme a hekáme u toho jak pornoherci, i to nejvzrušivější porno je oproti nám pohádka pro teenagery. Zalykám se slastí a před očima mám rudou mlhu. Nemůžu myslet, vnímám jen Toma uvnitř sebe.

Zhroutím se mu na prsa a aspoň pět minut unisono oddychujeme. Tom vyhledá svýma očima ty moje, ale já uhnu. Aniž bych reagovala na jeho doteky, začnu se shánět po svých svršcích.

" Kam jdeš?" prolomí ticho. Přejedu mu po hebké tváři a přemůžu se a usměju se.

" Měj se, lásko," líbnu ho lehounce na rty a zaklepu kotníky pravé ruky na okýnko. " Teď mě pusť ven."

" Co to má znamenat?" chytne mě zápěstí.

" Ty dveře," zopakuju monotónně. Ještě moment na mě hledí a potom pochopí.

" Vypadni," zavrčí, štítivě se ode mě odsune a odblokuje zámky. Upravím se a vystoupím. Tentokrát jsem dostala já jeho.

V příštím díle:

  • " Je to preventivní prohlídka, nebo máte nějaké akutní potíže?"
  • " Tome, já tě vůbec nechci přetáhnout od manželky, ne, ne, ne."
  • " Tak jak vám je, Mandy?"
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Christine Christine | Email | Web | 27. april 2012 at 23:56 | React

No mám takový pocit, že Mandy teď vyhrála, ale na jak dlouhou dobu, to opravdu netuším... ale na dlouho to asi nebude.... :-) moc povedený díl...:-P:-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement