Bestie 3.

12. november 2011 at 9:45 | Eve* |  Bestie

RÁNO mi není zrovna veselo. Mám kocovinu jak prase a musím uklízet totálně pozvracený byt, dát vyprat prádlo a hlavně se dát do kupy sama. Dneska mi make-up na zakrytí kruhů pod očima rozhodně stačit nebude. Stáhnu si vlasy do vysokého culíku a pro jistotu se vyhýbám všem zrdcadlům, nemůžu se na sebe ani podívat. Chodím po bytě nahá a není to hezký pohled. Nevím, kde začít s úklidem. Navíc sama sobě smrdím.


Kafe! Jediná možnost, jak se zbavit šílené bolesti hlavy. Tedy pokud to zkombinuju se speciálním mixem prášků. Poškrábu se na zadku a zhrozím se. Jak už dlouho žiju sama, chovám se v soukromí jak nějaký starý hnusný chlap. Zapnu konvici a připravím si do hrnku tři lžičky kávy. Vedle hrnku vyložím jako vojáky šest různobarevných tabletek - proti bolest, na žaludek, na zvracení, na utlumení a na povzbuzení, aby mě ty proti bolesti neuspaly.

Sprcha! Sednu si do vany a na hlavu si pustím teplou vodu. Nemůžu se pohnout, zase se mi zvedá kufr. Ještě nikdy jsem po opici takhle nezvracela.

Zvoní mi mobil. Doufám, že to není máma, na to bych asi neměla sílu. Mám nutkání to ignorovat, ale tolik odvahy nemám. Vylezu z vany, omotám kolem sebe ručník a pomalu jdu do kuchyně. Než najdu mobil, tak přestane zvonit. Nevadí. Zaliju si kávu a sklenkou vody zapiju vyskládané prášky. Asi nemohly tak rychle zabrat, ale rozhodně mi něco vrátilo čich. Vražedný smrad zvratků mi znovu udělá blbě.

Je načase uklidit tu svoji noční spoušť. Jdu si pro mop a gumové rukavice, na nohy si natáhnu tepláky, přes hlavu přetáhnu mikinu a obuju si papuče. Začnu od ložnice, protože tam je to nejhorší. Trvá to dlouho, moc dlouho, několikrát mám pocit, že k tomu ještě něco přihodím, ale není se čemu divit, když dělám, co dělám. Dál už to jde, byt je zase vymydlený, špinavené povlečení se pere, prášky už zabraly, takže teď mám jen kosmonauta v hlavě, ale ten taky v průběhu odletí.

Dám si ještě jednou sprchu, sednu si v obýváku na gauč a odpočívám.

Zazvoní zvonek.

" Kdo to sakra je?!" vykřiknu tak nahlas, aby bylo slyšet až ven, že nemám na nikoho náladu. Hodím na sebe župan a jdu otevřít, jsem nastartovaná, že každého rovnou pošlu do prdele. Nemůžu ale dělat prudké pohyby, protože by mi mohla upadnout hlava.

Ve dveřích stojí hrdina včerejšího dne a v ruce drží papírovou tašku s logem nejznámější berlínské pekárny.

" Musíme si promluvit," ucedí a bez dovolení se mi nahrne do bytu. Obrátím oči v sloup, zavřu za ním dveře a následuju ho do kuchyně. Vyndá obsah tašky na talíř a sedne si ke stolu. Schválně si od něj stoupnu co nejdál, tváří se jak vrah.

" Ehm, dáš si kafe?" dokopu se k mluvě, protože je mi to mlčení a vzájemné hledění si do očí proti srsti.

" Jo." Otočím se k lince a začnu s přípravou. Připadám si otřesně, přemýšlím, jak mu naznačit, že přišel nevhod. Potřebuju si vysušit vlasy a převléct se, ale on nevypadá, že by se v dohledné době zvedl a vypadl. Postavím mu kávu pod nos a přešlápnu z jedné nohy na druhou. " Co je?" všimne si mojí nervozity.

" To se ptám já tebe."

" Jak se ti spalo? Dostala ses nějak do postele?" zeptá se a napije se. Jeho slova mají stejný účinek, jako kdyby mě přetáhl mokrým hadrem přes hubu.

" Bille, prosím tě," požádám ho kajícně. Vezme mě na milost a nabídne mi ze stolu pečivo, které s sebou donesl. Oči by braly, ale žaludek se bouří. Rozvažuju, jestli to mám riskovat, mohla bych to klidně znovu vyhodit, a tak radši odmítnu. Bill takové problémy nemá, vezme si nadýchaný croissant. Nastane další chvilka ticha.

" Tom se po tobě ptal," vybalí pak.

" Nepovídej," prohodím nepřekvapeně. Bylo by divné, kdyby neměl po tom, jak jsem se včera předvedla v baru, řeči.

" Fakt," potvrdí a zajíkne se smíchy. Vrhnu po něm škaredý pohled. " Postarala ses mu o zábavu," oznámí mi.

" To není žádná novinka, dělám to od samého začátku. Ale vyřiď mu, že nejsem žádnej jeho dvorní šašek. Ať si všímá té svojí modelky a mně dá laskavě pokoj," odseknu.

" Tak se hned nerozčiluj."

" Proč o něm mluvíš, když víš, že mě to pokaždé naštve?!"

" Promiň, nechtěl jsem tě urazit."

" Připadám ti uražená?" zeptám se se zvednutým obočím.

" Trochu," připustí s úsměvem. Vypustím vzduch nosem a dál se na téma Tom odmítám bavit. Billovi to docvakne a tak se znovu optá, jak jsem prožila zbytek včerejšího dne a průběh noci.

" Dobře. Dík za doprovod." O tom, co se dělo po tom, co se vypařil, raději pro jistotu diplomaticky pomlčím.

" Víš, že jsem se docela divil, kde se v tobě vzal takový temperament? Lepší líbačku jsem ještě nezažil," neodpustí si narážku.

" Máš trochu mezery, no," rýpnu si s úšklebkem. Bill naštěstí není takový suchar, aby se ho narážka dotkla, naopak se uchechtne. Vypadá přitom moc hezky, ale postrádá onen mrazivý sex-appeal, kterým je obdařeno jeho ďábelské dvojče.

" Měla bys mě doučit," zamrká provokativně. To se pro změnu zasměju já. " Co je? No ještě řekni, že včerejšek nebyl fajn?"

" Fajn?" zopakuju po něm pochybovačně. " jak pro koho, řekla bych," dodám s úšklebkem.

" Tak dobře, trochu zvláštní to bylo," připustí.

" Trochu? Zvláštní? Bille, ty jseš chvilkama takovej trouba," zavrtím nad ním hlavou.

" Miluju způsob, jakým mě držíš při zemi. Co by ze mě bylo, kdybych tě neměl?" šaškuje.

" Bídák na odstřel," řeknu bez mrknutí oka a sama nevěřím, že to dělám, ale nemůžu si odpustit se nezeptat: " Co všecko říkal Tom? Válí se smíchy ještě teď, co? Zmetek..."

Na Billovi jde viditelně poznat, že čekal, kdy tahle otázka příjde. " Popravdě mu do smíchu moc není. On si vlastně myslí, že my dva spolu..." odmlčí se dramaticky.

" Co?" postrčím ho, protože jestli něco doopravdy nesnáším, tak jsou to takovéhle trapné chvilky napětí.

" Mělas na ruce prstýnek a protože viděl předtím i ten můj, tak si dal dohromady, že..." vysvětluje krkolomně. Tentokrát ho už nepobízím, protože mi dojde, kam směřuje. Hledím na něj jak praštěná pytlem.

" Cos mu řekl?" zeptám se přiškrceně.

" Rozhodně ne to, co se ti právě honí hlavou," zašermuje mi před očima energicky prstem.

" Bille!" okřiknu ho, aby si řečičky okolo nechal pro někoho jiného.

" Je hrozně paličatej, podle něj sis mě vzala na truc, abys mu vrátila, když on udělal to samé tobě s Mandy. Zkoušel jsem mu to vysvětlit, ale nenechal se, nezajímalo ho to," dopoví tedy. Zůstanu stát jak opařená. Kouknu se na Billa a snažím se zjistit, jestli si ze mě nestřílí, třeba mě chce akorát podusit kvůli tomu, že vtipkuju na jeho účet. Třeba teď zakřičí apríl nebo tak něco, ale on ne. Zasáhne mě to a ne málo.

" Takže podle něj jsme my dva..." střídavě ukazuju na sebe a na Billa.

" Přesně tak. Ale buď v pohodě, Mandy, on to neroznese dál," snaží se mě utěšit.

" Dost chabý pokus," zchladím ho. Pokrčí rameny.

" Ty prstýnky bychom měli přestat nosit," zauvažuje.

" To už je jedno, je pozdě," mávnu rukou.

" Asi jo," dá mi za pravdu a vstane " Budu muset jít, máme zkoušku, večer vystupujem. Chtěl jsem ti jenom přinést snídani a říct ti to."

" No jasně, já tě zdržuju, promiň, jen jdi," dovtípím se.

" Ne, ne, ale jen to chvilku trvá, než se dostanu do haly. Co oběd nebo večeře, musíme to pořádně rozebrat a vymyslet, co dál," napadne ho.

" Dobře. Kdy se ti to hodí?"

" V jednu v té mexické restauraci na Postupimském náměstí?" Sice je to úplně nesmyslná doba, protože ještě nebudu moct jíst, ale čert to vem.

" Budu tam."

V příštím díle:

  • " Asi mi úplně nerozumíte."
  • " Neslyšel jste mě?"
  • " Sedni si, odcházet od jídla je neslušné."
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Christine Christine | Email | Web | 27. april 2012 at 23:44 | React

No uff... našla jsem ten dílek, protože není v rubrice, tak jsem nakonec prolezla nějak články a našla jsem ho, tak jsem ráda... :-)
No musím říct, že zatím je to opravdu hodně zajímavé, jak se to vyvíjí, jsem zvědavá, kdy se tam zase objeví Tom...:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement