Bestiář 9.

11. november 2011 at 15:02 | Eve* |  Bestiář

CHVILKU na něj zaskočeně hledím, v hlavě mi to šrotuje, div se mi nezavaří mozkové buňky. Dělá si ze mě srandu? Dívám se na něj a zkouším rozluštit jeho výraz. Hm... hm... Nijak mi to neulehčuje, sedí s kotníkem opřeným o koleno a pořád si hraje s tím trikem. Do prdele, to je ale sexista!

Sednu si na koberec a upřu na něj zrak. Pak si obejmu rukama kolena.


" Tos myslel vážně?"

Opře se do gauče. " O čem mluvíš?"

Proboha! Tak to je trapas! Nemyslela jsem si, že by tahle debata, ať dopadne jakkoliv, mohla být tak nepříjemná. Dostala jsem se do úlohy prosebníka a měla bych doufat, aby on nezměnil své rozhodnutí. Šikovně obrátil karty. Připadám si jak školačka, která se má zodpovídat z nějaké idiotiny.

" Podívej se, chlapče, ty seš ten, kdo sem přišel a valí mi tu klíny do hlavy. Já jsem tě nezvala, nebudu prosit za odpouštění, že jsem zranila ego velkého Toma!"

" Tak se mi to líbí. Přešlas do obrany, Mandy?"

Netrpělivě poposednu. " Jo, krucinál! Jak to děláš, Kaulitzi? Kdybys mi aspoň jednou dopřál mít navrch!"

" Kdybych to udělal, odhodila bys mě jak kus hadru," usměje se.

" To můžu udělat pořád, kamaráde!"

" To těžko. Kdyžs to neudělala do teďka, už to neuděláš. Budeš se se mnou dál stýkat, protože tě udržuju v napětí - nikdy nevíš, co ode mě můžeš čekat. Přitahuju tě."

" Proto jsi to řekl?" zeptám se nervózně. " Byl to jenom trik, abys mi připravil vzrušení, co?"

" Co myslíš?" přeptá se.

" Myslím, že jsi prvotřídní hajzl," procedím skrz zuby. Po kolenou se k němu po koberci přiblížím, abych mohla vidět, jak zuří. " Řekni to ještě jednou, ty nafoukanej skopčáku, a plivnu ti do ksichtu!"

Konečně taky dostane vztek.

" Ne, už ti to neřeknu," slíbí.

" Proto jsi sem přišel, viď? Moje pocity jsou ti ukradený, Tome. Přišels, aby sis vyzkoušel vlastní pocity, a ani tě nenapadlo uvažovat, jestli je to vůči mně fér."

Než se stačím odtáhnout, skloní se, chytí mě kolem ramen a pevně sevře nohama. Vrhnu po něm nenávistný pohled, ale můj vztek brzy vyprchá. Položím mu dlaně na stehna a zdvihnu k němu tvář.

Jenomže on mě nepolíbí.

Pustí moje ruce, otočí se a zatáhne závěsy. Potom uvolní sevření a opře si hlavu dozadu. Nejsem si jistá, jestli zatáhnul proto, aby navodil atmosféru, nebo aby zakryl svůj výraz. Nevím, bojím se odmítnutí, čekám, co řekne. Měla jsem si možná už dávno uvědomit, že s někým jako je on se nezahrává. Je nepřemožitelný jak smrt. Proč mu nedokážu položit hlavu do klína a říct: Tome, miluj mě?

Sedí odtažitě, ale pozoruje mě. Rozvážu mu šátek na čele, svleču bílý svetr, ale když mu začnu vyhrnovat tričko, pochopím, že to nemá smysl. Nemám ve svém repertoáru onu instinktivní erotickou obratnost, kterou on očekává. Tu, co povyšuje pozemskou činnost na cosi vzrušujícího. On není pro mě. Prsty se mi roztřesou a koutky poklesnou. Chce se mi brečet.

"Co je?" zašeptá. " Ty brečíš?! Proč? Nebreč. Co se stalo?" Zkouším v jeho hlase zachytit ten známý ironický podtón, ale nedaří se mi to. Spíš mě dokonale překvapí, když mě chytne pod pažemi a vysadí si mě na klín. Opře si moji hlavu o svoje rameno a obejme mě. " No tak, nebreč, tohle jsem nechtěl," začne se omlouvat.

" Teď už to víš," odfrknu si. " Jsem nemožná. Nikam to nevede. Tohle prostě nefunguje. Jak mě vůbec mohlo napadnout, že bys mě chtěl?" zašklebím se nad svou naivností. Myslela jsem, že jsem rozumnější.

" Jasně že to nefunguje. Jak taky? Vždyť jsem ti nepomáhal," pousměje se. Přitáhne si můj obličej blíž a začne mě líbat na víčka a na uslzené tváře. " Je to moje chyba, ne tvoje. Chtěl jsem ti všecko oplatit, chtěl jsem vidět, jak dlouho to vydržíš bez povzbuzení," řekne hlubším hlasem.

" Prosím tě, zapomeň na to, já na tebe nejsem stavěná," hodím ručník do ringu.

" Ale jsi. A líp, než si myslíš. Viděl jsem to pokaždý, když jsme se potkali. U toho auta, na schodech, když ses za mnou rozběhla a hlavně v tý nemocnici. Jak o sobě můžeš pochybovat, když seš se mnou?" zaryje mi prsty do stehna, aby dodal svým slovům ráz. Má pravdu. On přece není víc, než já! Jak jsem na to mohla zapomenout?

" Líbej mě," požádám ho tvrdě. Zkroutí pusu do svého povýšeného úsměvu a vyhoví mi. Aspoň minutu držím bez hnutí, způsob, jakým se do mě vpije mě absolutně vykolejí. Potom mu zaryju prsty do zápěstí. Ale zdaleka ne něžně, zuřivě nehty zabořím do masa. Nemyslela jsem si, že by si to nechal jen tak líbit, ale to, co udělá, mi vyrazí dech. Prudce mě od sebe odstrčí. Samozřejmě s tím nepočítám, ztratím rovnováhu a spadnu zády na skleněný stolek. Ten náraz sice ustojí, ale já se zajíknu bolestí a krátce se za postižené místo chytím. Nechápavě a zároveň namíchnutě se na něj podívám. V mžiku je u mě a pevně mi svírá zápěstí.

" Takhle nějak jsi to chtěla?" zeptá se.

" Co to děláš, kruci?" vzdychnu.

" Vrať mi to, přece nenecháš hajzla jako jsem já, aby s tebou takhle zacházel," snaží se mě vyprovokovat.

" Máš rád fakt zvláštní druh předehry," rozchechtám se, když mi to dojde.

" Jsi stejná jako já."

" V tomhle ne," zakroutím hlavou.

" Protože jsi to ještě nedělala se mnou. No tak, oplať mi to, dělej." štípne mě do ramena.

" Nechci ti ubližovat," vydechnu zaraženě. Stáhne obočí k sobě.

" Líbila ses mi víc, když jsi byla hnusná a krutá," řekne.

" Víš ty co?" obořím se na něj.

" Co?" usměje se provokativně.

Místo odpovědi mu vrazím facku, že sebou škubne dozadu. Aniž by se za líc chytil, mě začne znovu líbat. Proniká mi jazykem hluboko do pusy, chvilkami mám pocit, že se udusím. Jednou rukou odsune stolek, povalí mě na záda a nalehne na mě celou svou váhou. Jak se tak na mě tlačí, je těžší, než ve skutečnosti vypadá. Objímá mě tak pevně, až cítím obrysy jeho kostí. Bolí to jak čert, ale i přesto je mi to příjemné. Chci ho na sobě cítit, chci, aby mě držel a nepouštěl. Měl pravdu i v tomhle? Připadám si trochu jak masochista, když ho nezastavím a nechávám ho, aby mi tohle dělal, ale odstrčit ho už není prakticky možné.

Jeho ústa náhle ztuhnou na mém krku, zdá se mi, že padám. A je to je skoro tak, zvedá mě v náruči nahoru a dolů. Místnost se zúží jen na nás, podvolím se mu a najednou vycítím, co přede mnou celou dobu skrýval - spal se mnou ve svých představách už několikrát. Zatímco u jiného by mě podobná intimita a myšlenky odpuzovaly, u něj je to až nechutně krásné. Tělem se mi rozleje pocit uspokojení a není to jenom ten perfektní orgasmus.

Uběhne několik minut. Oddychujeme ve stejném rytmu, pomalu a volně. Tomova hlava na mém nahém rameni, moje noha napříč přes něj. Přestane mi svírat záda a začne mi na nich vymalovávat obrazce. Zavzdychám a převrátím se na záda. Položím mu ruku na bok a posunuju ji po horkém těle níž. Tom mi ale přejede prsty po páteři, vezme moji hlavu do dlaní a drží mi ji blízko té svojí. Dívá se na mě pohledem pro mě neznámým, oči má rozšířené a rty semknuté. Nevydržím to a promluvím:

" Na co myslíš?"

" Když jsi byla zticha, myslelo se mi líp."

" Řekneš mi to?" dělám, že jsem tu jízlivost v jeho hlase přeslechla. Vrací se snad do normálu? Už tak brzo? Je mi, jak kdyby na mě někdo vylil kýbl lítosti.

" Je ti něco?" všimne si.

" Ne. Jenom se mi sevřelo... hrdlo," odpovím.

" Seš bledá," pokračuje.

" Děkuju."

" Co je ti?" nadzvedne se na loktech. Pět vteřin mlčím, ale nakonec mu to řeknu. Sice mě vyslechne, ale jenom co skončím, vstane. Chytnu ho za loket.

" Už jdeš pryč?!"

" Nikam nejdu," zavrtí hlavou a vezme z gauče polštář. Dá si ho pod hlavu a lehce si zpátky ke mně. " Je ti dobře?" optá se pak.

" Jo."

" Není ti zima?"

" Ne, ale jestli je tobě, můžem si lehnout do postele," navrhnu.

" Když jsme to nejlepší dělali na koberci? To by byl úpadek. I kdybys měla povlečení z černého hedvábí."

" Tak ty nemám. Mám obyčejný, bílý," zklamu ho.

" Koberec je stejně nejlepší," uzavře to a začne mě nanovo líbat.

V příštím díle:

  • " Jak to bude dál?"
  • " Nechme to být."
  • Pro toho nejroztomilejšího kytaristu pod sluncem, Tvoje Mandy
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Christine Christine | Email | Web | 27. april 2012 at 22:36 | React

Páni mslím si, že se to hodně zkomplikovalo a jak se zdá, oba nejsou nejněžnější...:-D jdu dál..:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement