Bestiář 8.

11. november 2011 at 15:01 | Eve* |  Bestiář

VYMĚNÍM si s Tomem krátký pohled. Zatímco já si zběžně otírám vlhké oči do rukávu, on kroutí rty do známého a jak jinak než povýšeného úsměvu. Okamžitě zalituju, že nejsem namalovaná. Vlasy mám rozcuchané a oblečení pomačkané, jsem zkrátka dokonalá.


" Ťuky ťuk," udělá a zaklepe kotníkem prostředníčku o futro.

" Co ty tu chceš?"

" Proč hned tak hnusně?" svraští obočí a podívá se na svého bratra. Ten beze slova mávne rukou. Teď můžu jen doufat, že si navzájem nečtou myšlenky, slyšela jsem, že je to u nějakých dvojčat běžné. " Copak, zlato? A vůbec, jak to, že už jsi doma? Není to nějak brzo?" zeptá se mě.

" Copak, psychologu? Nechyběla jsem ti snad?" oplatím mu stejným tónem.

" Ty vždycky," nezklame se sladkým úsměvem.

Bill stojící mezi námi si významně odkašle.

" Jé, ty seš tu vlastně taky. Já jsem zapomněl, sorry, brácho."

" Bohužel," odvětí Bill na půl pusy. " Ale klid, bráško, už jsem na odchodu. Jenom jsem tady Mandy pomáhal s dveřma. Ztratila totiž klíče, víš," řekne a já mám chuť ho v tu chvíli přetáhnout po tom jeho mega objemu věšákem.

Tom povytáhne obočí aspoň půl metru do výšky. " Ty?"

" Něco se ti nezdá?"

" Vždyť ty si sám neumíš uvařit ani párky."

" Řekl mistr šéfkuchař," přikývne Bill a sarkasticky mu složí pukrle.

" Hele, sice moc nechápu, o co jde, ale mohli byste toho, prosím vás, nechat? Hned?!" vložím se jim do toho. Oba mi věnují navlas identické škleby. Lehce pohoršeně ohrnu horní ret.

" Ty peníze si nech," vtiskne mi Bill padesátku do dlaně a pohladí mě po ní. Chci mu připomenout naši nedávnou hádku, ale dřív, než stihnu otevřít pusu, Bill sebíhá schody dolů a Tom rýpavě a zbytečně nahlas podotýká:

" Jenom s dveřmi pomáhal?"

Zakroutím nad ním znechuceně hlavou. " Jsi... debil."

" Ne, tak říkej Billovi. Mně říkej Pan Dokonalý nebo tak nějak," zakření se na mě.

" Dvojitej debil," opravím se.

Ignoruje mě a odstrčí mě ode dveří a zavře je za sebou.

" Kdo si myslíš, že seš, že sem jen tak vtrhneš?!" otočím se po něm vytočeně.

" Tom Kaulitz," představí se sebevědomě. Založím si paže na prsou a nakloním hlavu na stranu. Pohodí rameny. Nemám na jeho vtípky náladu, chci ho vykopnout, ale on se klidně sám pozve do obýváku, ve kterém to vypadá jak po výbuchu. Sakrá. Postaví se doprostřed místnosti a rozhlédne se kolem. " Zajímavý," zhodnotí mi bydlení nakonec.

" No jo, televizi s dvoumetrovou úhlopříčkou jak někdo nemám," ušklíbnu se. Po tom, co jsem měla možnost vidět na vlastní oči jeho byt, si v tom svém připadám poněkud chudě.

" To je pravda, to fakt nemáš," souhlasí se mnou a usmívá se přitom. Nadechnu se, ale on mi skočí do řeči: " Ale to já taky ne. Já mám úhlopříčku totiž sto devadesát pět," šaškuje dál.

" Myslíš si, že seš vtipnej?" přeptám se kysele.

" A nejsem?"

" Ještě slovo a rozbiju ti hlavu o schody."

" Líbí se mi drsný holky," vrhne po mně sexy pohled.

" A mně se zas líbí kluci, co maj v hlavě vedle sraček taky mozek."

" Jó, ten tam taky někde, myslím, mám," přikývne a aby dodal svým slovům, poklepe si prstem na spánek. Sedne si na gauč mezi poházené oblečení a udělá si pohodlí - hodí si nohy na křehký skleněný stůl. Vyjedu na něj jak čertík z krabičky, ale on se rozesměje a z mých nadávek si dělá akorát srandu.

" Proč mě vůbec otravuješ?"

" Já tě otravuju?" zamrká překvapeně. " Přišel jsem, abych ti řekl, že se vezmem, budeme mít kupu dětí a budeme tu spolu žít," oznámí mi s kamennou tváří.

" Cos vypil? Vodu z vázy?" podívám se na něj, jako by byl přinejmenším malomocný.

" Opařil jsem se olejem z friťáku," převeze mě. Tohle už snad není ani debil, to musí být nějaký vyšší stupeň, probleskne mi v duchu.

" Tome, já tě varuju. Jednou to bylo vtipný, ale podruhý tě zabiju. Vypadni odsud."

" Přibouchnul jsem si dveře."

" Jasně. Máš normální kliku." Na moment se zasekne a pak se znovu rozesměje. To je tak šťastný člověk! " Jdi k nějakýmu kámošovi," poradím mu, ale spíš to zní jako žádost.

" Není doma."

" Máš ty vůbec nějakýho?!"

" No dovol?!"

" No promiň, jen jsem to zkoušela," bráním se. Zúží oči do úzkých štěrbinek a pak... se rozchechtá. Jsem z něj zmatenější než lesní včelka. " Hele, Thomasi..."

" Neříkej mi Thomasi," přeruší mě náhle podrážděně.

" Proč? Jmenuješ se tak přece," nechápu.

" Jsem prostě Tom."

" Ne, to nejsi."

" Myslím, že vím líp, jak se jmenuju."

" To možná, ale já pochybuju, že máš v občance napsaný místo Thomase Tom. Fanynky ti to možnou žerou, ale já nejsem tak blbá, jak podle tebe vypadám."

" Tos řekla ty," zvedne ruce v obranném gestu.

" Víš, co? Já si teď půjdu uvařit kafe a až se vrátím, tak ty už tu nebudeš, okej?"

Spojí si prsty za hlavou. " S mlíkem a bez cukru. Děkuju," uculí se.

Vrhnu po něm ten nejhnusnější pohled, jaký jsem v tu chvíli schopná vyprodukovat a švihnu po něm první věc, co mi příjde pod ruku - ovladač od DVD. Ani tentokrát se svým postřehem nezklame a stihne uhnout. Ovladač proletí vzduchem a zastaví se teprve o koberec, na kterém z něj odpadne kryt a vysypou se baterky. Tom se rozesměje, div se za břicho nepopadá, kdežto já zoufale zavyju. Proboha, já si kvůli němu snad zdemoluju i věci!

" A dost, vypal!"

" Jé, hele, tričko s Madonnou," ignoruje mě a natáhne se pro tričko na křesle.

" Nešahej na to, to je moje!"

" Ty ji posloucháš?"

" Nějakej problém?!"

" S tou malou děvkou se dobře drhne špína. Chceš to vidět?"

" Zkus to a vytřu si s tím tvým podlahu," varuju ho.

" Pro mě za mě. Ale to bys mi ho nejdřív musela sundat. Úúú," rozšíří oči při té představě. Plácnu se nad jeho, já ani nevím, jak to nazvat, do čela. Na moment si ho ale představím nahého do půli těla a naskočí mi na zádech husí kůže. Myslím, že pouhé "úúú" v nejmenším nedokáže vystihnout moje chlípné myšlenky na tohle téma. " Tak co?" laškovně se usměje a uchopí lem svého trička a lehce ho nadzvedne. Odhalí tak malý kousek svojí kůže.

" Sprcha je tam. A teplá voda už pár dní k tvýmu štěstí neteče."

Znuděně nad mojí chladností protáhne obličej.

" Měl by sis před sebe postavit zrdcadlo, aby ses viděl, když se takhle tváříš..."

" Jedna věta, tři slova, jeden pocit..."

" Cože? Jakej pocit?" nechápu.

" Chci tě šukat."

V příštím díle:

  • " Jo, krucinál! Jak to děláš, Kaulitzi? Kdybys mi aspoň jednou dopřál mít navrch!"
  • " Vrať mi to, přece nenecháš hajzla jako jsem já, aby s tebou takhle zacházel."
  • " Koberec je stejně nejlepší."
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Christine Christine | Email | Web | 27. april 2012 at 22:27 | React

No tak to jsem zvědavá, co Mandy s tím udělá...:-D:-D:-D:-D Tohle je boží povídka!!! :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement