Bestiář 13.

11. november 2011 at 15:08 | Eve* |  Bestiář

MOBIL se mi ložnicí rozeřve tak nahlas, že mám strach, aby se mi kvůli němu nerozskočilo čelo. Připadá mi, jako bych v hlavě měla regiment vojáků na koni a v puse mám vyprahlo jak na poušti. Bože, a to slunko!

Musím si na obličej přitisknout polštář, abych se uchránila před jeho paprsky. Těžká rána opilcova, proletí mi v hlavě tátova slova. Ušklíbnu se a málem hodím tyčku přímo vedle postele. Opatrně se na posteli posadím a naberu vzduch do plic. Fuj, smrdí to tu jak v opičárně. Heh, taky jeden z taťkových slovních obratů...


Mobil dozvoní. Aniž bych se podívala, kdo mě sháněl, zvednu se a přejdu k oknu a otevřu ho dokořán. Okamžitě mě ovane svěží proud vzduchu. Ano, to je ono, to je přesně to, co potřebuju. Opřu se lokty o parapet a jen tak tam stojím.

Asi za dvacet minut se ložnicí roznese zvuk mobilu nanovo. Bolestně zaskučím a odlepím se od okna. Vrávoravě dojdu k nočnímu stolku a hovor příjmu. " Hakenová."

" Dobré den, Alex Kizil. Volám ohledně vašeho auta, které jsem vám u nás v servisu opravoval," ozve se ze sluchátka mužský hlas. Chvilku mi trvá, než se zorientuju a vzpomenu si, do jakého že servisu jsem auto vůbec dávala.

" Ah, jistě," přitakám, když se rozpomenu.

" Auto je hotové. Můžete se pro něj zastavit. Kdy by se vám to hodilo?"

" Ehm..." Odtáhnu si mobil od ucha a přečtu si z displaye čas. Páni, jedenáct deset. Rychle se zapřemýšlím, jak dlouho mi bude trvat, než se hodím do jakž takž použivatelného stavu a řeknu si, že dřív, než ve dvě odpoledne to rozhodně nebude. " Budu tam po třetí."

" Budu vás čekat. Ptejte se přímo po mně, já vám auto předám sám."

" Dobře. A, no, promiňte, ale jak že se to vlastně jmenujete?" zeptám se nevinně, protože mi mechanikovo jméno stihlo už dávno z paměti vypadnout.

" Alex Kizil," odpoví mi se smíchem.

" Jasně, Kizil. Omlouvám se, nejsem tak úplně ve své kůži. Tak teda ve tři. Na shledanou," rozloučím se a típnu to. Kruci, trapas hned z kraje!

Hodím mobil na zválenou postel a zamířím do kuchyně. Jelikož ji mám spojenou s obývákem, podívám se na gauč, kam jsem včera uložila Teresu. Pohovka je prázdná a uklizená. Deka, kterou jsem Teresu přikryla, leží řádně poskládáná na ní. Uznale nad kamarádčiným činem protáhnu čelist, přece jenom se v tom manželství něčemu naučila.

Seberu těch několik prázdných flašek od alkoholu ze stolku a postavím je v kuchyni ke koši. Potom si z ledničky vytáhnu dvoulitrovku neperlivé Mattonky a nedočkavě do sebe obrátím dobře polovinu jejího objemu. Kruci, nesnáším tyhle sušáky. Když mám pocit, že jsem tu nejhorší žízeň uhasila, projdu chodbou do koupelny, kde si napustím vanu a lehnu si do ní.

Najednou se rozletí dveře a do koupelny vrávoravě vletí rozcuchaný Bill. Přiskočí k záchodu a utopí v něm hlavu. Šíleně se ho leknu, zaječím tak hlasitě, že mě musí být slyšet přes celý činžák, reflexně se ve vaně posadím, přičemž minimálně tři litry vody vychrstnou na dlažbu a přitisknu si ruce na nahá prsa.

Billova reakce je obdobná, ne-li ještě horší. Vykřikne téměř ve stejný okamžik jak já, vrhne po mně pohled, ve kterém se mísí úlek s rozpaky a omluvou zaráz a hodí šavli takového kalibru, že mu z očí vytrysknou slzy a ještě víc mu rozmažou už tak dost poničený make-up.

Příjde mi to strašně vtipné. Naberu si do dlaní co nejvíc pěny a aby nebylo poznat, že se mu směju, zakryju si jí tvář. Bill dáví aspoň třikrát. Je mi ho líto, je bílý jak stěna, ale nepamatuju si, že by pil. Vybavuju si jenom těch pár loků z karibského rumu, když přišel, jinak nic. Musel chlastat až potom. A vůbec, kde spal, že jsem si ho nevšimla?!

Pozoruju ho, jak klečí u mísy, opírá se o ni bradou a potichu oddychuje.

" Kůrva," zašeptá po dvou minutách absolutního ticha a zvedne ke mně rozčepýřenou kštici. Vypadá jak špatně namalovaný klaun, mám co dělat, abych nezařvala smíchy. " No jo, jen se směj, jen se mi směj. Jak z té vany teď nevylovíš foťák a nepošleš to do novin, tak si třeba ukazuj i prstem, mně je to jedno," mávne na mě vysíleně rukou.

To už nevydržím a vyprsknu. " Promiň, ale vypadáš fakt komicky."

" Ty s tou pěnou na vlasech na tom nejseš o moc líp, nemysli si," ukáže prstem na vršek mé hlavy a škodolibě se usměje. A hned nato zkřiví obličej do bolestné grimasy. Chacha, to máš za to.

" Díky. Umíš lichotit," zazubím se.

" Žádnej problém," ujistí mě.

" Kde jsi spal? Nevšimla jsem si tě," zajímám se.

" V ložnici," řekne míse.

" Že jsem tě tam neviděla..." stáhnu obočí.

" Nedivím se, byl jsem na koberci. V noci jsem spadl z postele. Co je zas? Jéžišmarjá, to je toho, strašná sranda, viď?" zabrblá, když se znovu rozesměju.

" Promiň, promiň. Já jen... hahahaha," řehtám se a při té představě se ve vaně div neutopím.
" Zabiju tě," slíbí mi ďábelsky.

Zhluboka se nadechnu a vydechnu. " Promiň, už jsem v pohodě. Tohle se mi normálně nestává."

" Hmm. To mně taky ne."

" Mohl by ses teď na moment otočit? Ráda bych vylezla," požádám ho.

" Za to, že se mi furt směješ? Tak to nevím."

" Prosím, omluvila jsem se."

" Nejsem si jistej." váhá pořád.

" Bille!" zvýším na něj hlas.

" Ne, to není, že bych já nechtěl, ono to spíš nejde, víš. Když se pohnu, zbliju ti to tu komplet celý dokola a sebe taky," přizná se mi.

" Já to risknu," ušklíbnu se.

" Ale já ne," odporuje.

" Ten foťák je tady ve skříňce," bouchnu pěstí do skříňky s ručníky vedle mě " a klidně ho vytáhnu, jestli chceš," zalžu výhružně.

" Ne, nemáš," zamračí se na mě.

" Mám ho doopravdy vyndat? Garantuju ti, že jak jseš normálně fotogenickej, tak na téhle fotce nebudeš ani co by se za nehet vešlo!"

" Jseš v poslední době nějaká ostrá, máš krámy nebo co? No tak, o co ti jde, vždyť já už jsem tě stejně viděl, když jsem přišel, tak co z toho děláš takovou kovboku?"

" Billé," protáhnu varovně.

" Fajn," kapituluje tedy a neochotně se ke mně otočí zády. Aniž bych z něj spustila oči, jednou rukou sundám z držáku ručník a omotám si ho kolem mokrého těla. Ne, že bych se styděla, to ne, s postavou jsem spokojená, ale dost na tom, že mě viděl nahou jeden Kaulitz, nemusí i ten druhý.

" Hotovo."

Obrátí se nazpátek a sjede mě pohledem. " Pěkný."

" Nech si to a radši to po sobě spláchni," utřu ho. Obrátí oči v sloup a pomalu se zvedne. Zamotám si vlasy do turbanu a začnu se před zrdcadlem odličovat. Bill se postaví vedle mě a prohlídne si všechny moje kosmetické přípravky. " Přestaň mi na to tak čumět," požádám ho.

" Expresní odličovač pro smíšenou až mastnou pleť nemáš?" zeptá se, ignorujíc moji předešlou žádost. Stáhnu si tampónek z oka a zaraženě se na něj zahledím.

" Co že jestli nemám?" přeptám se pro jistotu, jestli jsem špatně neslyšela.

" Expresní odličovač pro smíšenou až mastnou pleť. Nezatěžuje to, je to rychlý a jemný," řekne bez mrknutí oka. Podívám se na něj stylem, kterým se kouká na debily a odolávám nutkání se nad ním plesknout do čela.

" Já vím, co to je. Jenom nechápu, na co to je tobě. Mám jenom tohle," vrazím mu do ruky obyčejné odličovací mléko vhodné pro všechny typy pleti " buď ber, nebo nech bejt."

" Se hned nečerti, to byl vtip," omlouvá se překotně a lije si mléko na tampónek.

" To pochybuju," zamumlám polohlasně.

" Někdy spolu zajdem do kosmetiky," plánuje si. Zakroutím nad ním hlavou a vyhodím použitý tampón do koše pod umyvadlem.

" Pohni, nemám čas."

" Jak to?"

" Musím na autobus."

" Proč?" podívá se na můj odraz v zrdcadle.

" Musím si jet pro auto, které mi tvůj bráška nedávno nabořil tím svým obřím tankem, do servisu."

" Hodím tě," nabídne se okamžitě.

Povytáhnu obočí. " Ty chceš v tomhle stavu řídit?"

" Už je mi líp," ohradí se dotčeně.

" Podívej se do toho zrdcadla ještě jednou."

" Jak myslíš. Tvoje škoda," pokrčí rádoby lhostejně rameny, ale já na něm vidím, že jsem ho urazila. Ach jo, stejnej jak jeho bratr.

Uvařím nám kuřecí polívku z pytlíku a silné kafe, Bill mi pomůže uklidit to nejnutnější a když i potom odmítnu jeho nabídku s odvozem, trvá na tom, že mě zaveze alespoň na zastávku.

V příštím díle:

  • " Je ze mě úplně podělanej. Ostatně, to já z něj taky."
  • " Na to zapomeň. Co ti zase drbe?"
  • " Podívej se na mě. Koukni se mi do očí a řekni mi, že ji nemiluješ."
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Christine Christine | Email | Web | 27. april 2012 at 23:04 | React

Ta scénka v té koupelně byla opravdu hodně dobrá...:-D:-D:-D:-D:-D:-D:-D:-D já jsem se chudince Billovi smála...:-D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement