Bestiář 11.

11. november 2011 at 15:06 | Eve* |  Bestiář


TEPRVE pozdě odpoledne po cestě z kadeřnictví, kde jsem si byla trochu udělat něco s vlasy na večer, jsem si vzpomněla, že má dnes Daniel narozeniny. Kulatiny, dvaceti pětiny.

Zaraženě jsem se zastavila na chodníku a zahanbeně pohlédla na hodinky. 17:48, to by nějaké květinářství ještě mohlo být otevřené. Rychle jsem se rozešla kupředu na Alexandrovo náměstí a nadávala si do krav, hus, slepic a vůbec všech domácích zvířat, jak jsem jen mohla na něco tak důležitého zapomenout?!


Přehodím si kytici do druhé ruky a aniž bych zpomalila, volnou rukou zašátrám v tašce po malé kapsičce, ze které vytáhnu zlatý řetízek s mým jménem. Teď je ten pravý čas si ho zase nasadit. Dojdu k hřbitovní bráně a zastavím se u ní. Odložím kytku na betonovou římsu a připnu si řetízek za krk.

Najednou za sebou uslyším krátké zatroubení. Lhostejně se otočím - a v tu ráno se zhrozím, no to snad ne! Proč zrovna teď?!

" Mandy, jsi to ty?" zavolá na mě Bill s upřímnou radostí, vystoupí ze svého BMWéčka a rychlými kroky ke mně příjde.

" Čau, Bille," pozdravím ho přiškrceně.

" Co tu děláš? Zrovna tady," zajímá se. " Zapadám jako slunce?" přečte si nápis nad branou a tázavě se na mě podívá. Jsem nervózní, nevím, kam s rukama. Všimne si kytice lilií přede mnou a stuhy s heslem, kterou jsou převázané. Natáhne k nim paži, ale já mu ji chytím.

" Nešahej na to."

Stáhne se. " Promiň, jen jsem... Někdo ti..." Schválně ho nechám, aby to dopověděl celé. " no, umřel?"

" Jinak bych tu nebyla," ušklíbnu se. " Zálibu ve hřbitovech fakt nemám."

Pokývá hlavou, jako že chápe a chvilku mlčí, přičemž sleduje černo-zlatou stuhu. No jo, jen si to přečti. Nakonec mu to nedá a zeptá se:

" Tobě umřel kluk?"

V tu chvíli mnou projede takový vztek, že mám co dělat, abych mu neplivla do obličeje a nerozmazala mu všechny ty jeho šminky. Kdo mu dal právo se tak pitomě ptát?!

" Jestli se mě na něco takového ptáš, zřejmě jsi ještě nikdy pořádně nenaštval holku," pronesu mrazivě, popadnu kytici a nechám ho stát před branou.

Z očí se mi samovolně spustí slzy.

Nejdu ani pět metrů, když za sebou zaslechnu klapot těžkých bot. Nemusím být jasnovidka, abych poznala, kdo to je. Utřu si hřbetem ruky slzy a to, že se mi roztéká make-up, za který jsem společně s vlasy vyplázla přes pětadvacet euro, je mi srdečně jedno.

Bill už je u mě, cítím, že jde přímo za mnou, ale nezastaví mě. Měla bych ho poslat pryč, tady nemá co dělat, jdu přece navštívit hrob svého mrtvého snoubence, ale nemám sílu mluvit. Můžu jen brečet a plakat, plakat a brečet.

Dojdu až k hrobu, kleknu si do hlíny a upustím uzdu svým pocitům už úplně. Kouknu se přes rameno za sebe a zjistím, že jsem tu sama.

Skoro s posvátnou úctou položím lilie k pomníku, přičemž po něm lehce přejedu prsty.

Tak to vidíš, jak jsem dopadla, pomyslím si ironicky. Zamilovala jsem se do Toma, který líp zachází i s kusem hadru, než se mnou. Jsem využitá, podvedená, odkopnutá. Podtrženo sečteno - křivka mého a Tomova vztahu je hluboko v minusu a pořád klesá. Neznámá Tomova Mandy mi do mých milostných výpočtů taky nesedí. A aby toho nebylo málo, teď se v tobě bude šťourat Bill.

Můj kostlivec ze skříně chce ven.


Asi už bych se měla začít chystat, říkám si o tři hodiny později, když sedím v obýváku v křesle a v ruce svírám hrnek s lipovým čajem, ten mi v takových chvílích vždycky spolehlivě pomůže. Anebo tomu tak aspoň doposud bylo, dneska mi připadá, že se míjí účinkem. Proč asi?

Zavřu oči a vybavím si rozhovor s Billem. To bylo přesně to poslední, co jsem potřebovala. Co když to řekne Tomovi? Při té představě je mi špatně. Nikdo jako Tom by se nezahazoval s ufňukanou blbkou, která ani skoro po třech letech nezapomněla na svého mrtvého snoubence, a to ani v případě, že bych před něj klekla na kolena a přísahala bych, že miluju jen jeho.

Kašlu na to, nikam nejdu.

Zvednu se z křesla, nazuju si papuče a jdu do koupelny. Postavím se před umyvadlo a podívám se na sebe do zrdcadla. Zajímavé, účes pořád drží tak, jak jsem chtěla. Zato ty oči, ty jsou. Ani ne tak napuchlé, jako spíš červené, vypadám, jak kdybych měla červenou konturku. Smíchat to s černou, výjde mi fialová. Prohrábnu si prsty nadýchané vlasy a vychutnám si ten pocit. Takhle mi to sluší. Tak krásná jak moje neznámá jmenovkyně sice nejsem, ale obyčejná tuctovka rozhodně taky ne. Jsem vlastně hezčí, než jsem si myslela. Dneska by se na mě Tom určitě díval úplně jinak.

Nahnu se do chodby na hodiny - předávání už podle televizního programu skončilo. Touhle dobou do sebe už všichni lijou šampaňské, panáky a nejrůznější drinky. Copak já to dělat nechci? Chci a strašně moc!

Tak na co čekám? Dan je, ať už chci nebo ne, mrtvý a nevrátí se, ale já, já jsem živá, zdravá a hlavně mladá.

Využiju momentu, kdy mi mozek jede na pozitivní vlně a rychle se obleču a namaluju. Dokonalý make-up jak od kosmetičky nevyprodukuju, ale to nevadí. Hodím do kabelky to nejpotřebnější a přivolám si taxíka, protože večerní procházku sama městem riskovat fakt nehodlám.

Ale místo žlutého taxi, které jsem si objednala, najdu před domem akorát jeden velký černý Cadillac Escalade. Srdce mi samou radostí poskočí až do krku, když si uvědomím, že za volantem vidím sedět opravdu Toma. Ruku má frajersky položenou na volantě a s pohledem zapíchnutým před sebe potahuje z cigarety. Nemusím ho ani vidět zblízka, abych poznala, že mu to sluší. Schválně se nehýbám a nechám ho být.

Dokouří, vyhodí špaček z okna a krátce se koukne na hodinky, potom udělá hlavou kolečko a v tom si mě všimne. Asi tři vteřiny na sebe hledíme a pak se dají věci do pohybu.

Vystoupí a pomalu ke mně přejde.

" Víš, co je tvůj problém?" zeptá se na úvod. Tázavě zvednu obočí. " Ženeš proti mně mýho vlastního bráchu."

" Cože? Co to-"

" Dneska mě kvůli tobě seřval," skočí mi do řeči podmračeně.

" Kvůli mně?" zopakuju po něm idiotsky.

" Div ne v přímým přenosu," uchechtne se a vezme mě kolem ramen a přimkne mě k sobě. Zase ty jeho změny nálad. Přes tenkou látku trička okamžitě ucítím na paži obrys jeho svalů. Projede mnou vlna vzrušení.

" Co jsem udělala, že jste se kvůli mně hádali?" vrátím se k původnímu téma.

" Omyl," vztyčí srandovně dlouhý ukazovák. " já se nehádal, to on. Já jsem od přírody těžce nekonfliktní člověk." To už jsem si taky všimla...

" Řekni mi to, nebo na žádnou párty nejdu," zvýším na něj hlas, abych dodala svým slovům ráz. Tom se ode mě odtáhne, ale ruku nestáhne. " Co je zas?" Vážně se na mě podívá, čímž mě znervózní. Co jsem řekla blbě?

" My ale na tu afterpárty nejedem," oznámí mi.

" Proč ne?" přimhouřím oči. Znovu mě k sobě přitáhne, tentokrát o dost pevněji. A o poznání silněji, skoro až surově, jeho stisk mě pěkně zabolí. Sáhne do kapsy khaki kalhot a vytáhne z ní jakési klíče. Zacinká mi jimi před nosem a naléhavě mi pošeptá se do ucha:

" Jdeme ke mně."


No, do prdele!

" Myslela jsem, že-"

Nestihnu to doříct, protože mi na rty přitiskne ty svoje. Položí mi dlaně na prsa a stiskne mi je. Bez dalšího pobízení ho obejmu kolem krku a líbáme se tak divoce, že jakmile se od sebe po chvíli odtáhneme, ucítím v puse cosi nasládlého. Dotknu se prstem dolního rtu.

" Tys mě kousl!" vydechnu užasle.

" Fakt?" Nakloní se ke mně, moment zkoumá můj poraněný ret a pak mě začne nanovo líbat. Nepatrně se usměju a hryznu ho taky.

" Ty mrcho," ucedí mezi polibky a sevře mě v objetí tak, že se nemůžu hnout. Aniž by povolil, zamkne dálkovým ovládáním svůj Cadillac a vezme mě do náruče. Otevře vchodové dveře a donese mě až k sobě do patra. Odemkne byt, nohou zavře dveře a odnese mě do ložnice. Hodí mě na postel, oběma nám zuje boty a skočí ke mně.

" Ty jseš blázen," říkám, zatímco se navzájem zbrkle zbavujeme oblečení.

" A ty nádherná," zafuní vzrušeně a zaboří hlavu do mých prsou. " dneska ti to fakt sekne, maličká." Potěšeně se usměju.

Přehodí přes nás deku a nedočkavě do mě vstoupí. Sex je to krátký, ale zato mnohem lepší a intenzivnější, než ten včerejší. Hlasitě vzdychám a zalykám se slastí a nevnímám nic jiného, než jeho.

Ovšem jen do té doby, než si všimnu velké zarámované fotky visící na zdi po mé levé straně.

Je na ní ta Mandy a snad ještě krásnější, než na fotkách v Tomově peněžence. Opojení z orgasmu mě okamžitě přejde. Otočím hlavu k Tomovi vedle mě a naoko lhostejně kývnu bradou k fotce:

" Kdo to je?"

" To je moje bývalka... Mandy," odpoví bez okolků. Bývalka?!

" Aha... Jdu se osprchovat. Kde máš koupelnu?" zajímám se a nenápadně po koberci sbírám svoje svršky.

" Hned ty dveře vedle ložnice."

" Dík."

Na sprchu nemám ani pomyšlení. Sotva, co za sebou zavřu, na sebe hodím oblečení a těsně před tím, než odejdu, najdu v kabelce jeho peněženku, o kterou neprojevil nejmenší zájem, a pohodím ji na botník.

Takže teda bývalka, říkám si po cestě ze schodů. Tome, ty hnusná svině!

Z očí se mi spustí slzy.

V příštím díle:

  • " Tak to mě sere!"
  • " Mandy-"
  • " Jak to neuděláš, tak hned ráno zavolám do Brava a nakecám jim, že jseš teplouš, co to má rád do prdele!"
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Christine Christine | Email | Web | 27. april 2012 at 22:49 | React

A já jsem se těšila, že oni půjdou na tu after a Tom takhle zhatí plán....:-D No ale ti dva jsou jako utržení ze řetězu.... Navíc se to začíná komplikovat jejich minulostí... No to jsem opravdu hodně zvědavá, jak to bude dál..:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement