Bestiář 10.

11. november 2011 at 15:03 | Eve* |  Bestiář

" MĚL bych jít."

" Už?"

" Je skoro půlnoc, jsem tu už přes pět hodin, Mandy," usměje se na mě dráždivě a začne se na koberci shánět po svých svršcích. Sleduju ho, jak si natahuje boxerky, nohy strká do širokých nohavic značkových džínů a přetahuje přes hlavu tričko a pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem ho měla jenom pro sebe. Pět a půl hodiny, které jsme spolu strávili mi příjdou sotva jako dvacet minut. Chtěla bych víc, mnohem víc, ale nemám odvahu to říct nahlas.


Doobleče se a přidřepne si ke mně. Podívám se mu do očí a píchne mě pod klíční kostí. Ach jo, Tome, proč jsi to po Danovi musel být zrovna ty?

" Co je?" zeptá se, když už se na něj dívám dlouho a pořád mlčím.

" Jak to bude dál?"

" Co myslíš?"

Pohodím rameny. Krátce se na mě koukne a zavrtí hlavou, nejspíš mu to došlo.

" Já nechci a prakticky ani nemůžu mít holku, jestli ti jde o tohle," řekne pak.

" Nebudu milenka na zavolání," upozorním ho možná až moc ostře. Zvedne ruku a prohrábne se mi ve vlasech.

" Vždyť to po tobě ani nechci, maličká," utře mě sladce. Au, tak to bolelo. Připadám si, jak kdybych stála nahá uprostřed náměstí. To je tak trapné. Ta jeho odporná vlastnost mít pokaždé navrch - nesnáším to. " A navíc, ty jsi pro mě až moc hodná."

" Co, prosím?" zamrkám překvapeně. Hodná?

Sklopí pohled ke svým nohám a potichu se zasměje. " ...a přesně o tomhle mluvím."

" Asi nerozumím," přiznám se a když doufám, že mi to vysvětlí, pletu se. Položí mi dlaně na nahá ramena a silou mě přitlačí k zemi. Přikryje mě dekou jak mimino a lehne si vedle mě na bok. Smete mi vlasy z čela a podepře si hlavu rukou tak, aby na mě viděl.

" Nechme to být."

" Proč jsi tak..." vyhrknu a nemůžu honem najít slovo, které by ho dokázalo vystihnout. Mám toho na jazyku hned několik, ale žádné z těch slov na něj nestačí. Namaluje mi na kůži tři pomyslná kolečka a aniž by zvedl oči, řekne:

" Zítra... teda vlastně už dneska," začne s vážným výrazem. " je předávání Comet. Říkal jsem si, jestli bys nechtěla přijít?"

" Já?"

" Přímo na předávání cen už se asi nedostaneš, protože jsou lístky fuč, ale na afterparty bych tě klidně mohl protáhnout, to není problém."

" No, já nevím, co... Nemám žádné dobré večerní šaty a-"

" Povídám, že na předávání nemůžeš a šaty potřebuješ jen tam, na afterparty je každej už převlečenej. Hodíš na sebe lepší džíny a tričko a podpatky, něco si uděláš s vlasama a hotovo. V pohodě," skočí mi do řeči. Na chvilku se zamyslím a představím si obsah mé skříně. Žádné lepší džíny ani tričko, které by se hodilo, nemám. O botách na vysokém podpatku nemluvě. Musela bych vyrazit na nákupy a ke kadeřnici a-

" Dobře," zaslechnu se najednou odpovídat. Kruci, vážně jsem to udělala?

" Fajn," zašklebí se Tom a postaví se zase na nohy. Pohlédne na mě ze své žirafí výšky a ještě než odejde, zinformuje mě o začátku večírku a místě konání. Druhý konec Berlína, famózní...

Aspoň minutu se dívám na chodbu, kterou odešel. Pak si přitáhnu kolena k bradě a spokojeně se usměju. Pozval mě na párty se spoustou známých lidí a fotografů, kteří zvěční každé naše slovo a gesto. Tohle přece musí něco znamenat, ne? Musím si koupit něco pěkného na sebe, chci ho upoutat.

Zasněně se rozhlédnu po pokoji. Tričko s děvkou, se kterou se dobře drhne špína, leží pohozené vedle mě, ovladač, který jsem po něm švihla, se válí o kus dál. Natáhnu se pro něj a v tu chvíli moji pozornost přivolá černo-červená kožená peněženka. Kde se tu vzala? On si ji tu zapomněl? Nejspíš mu musela vypadnout, když jsme vyváděli na koberci, různě jsme se přece strkovali.

Vezmu si peněženku do ruky a nějakou dobu se na ni jen tak koukám. Kousek je to tedy, jak jinak, než luxusní. Potěžkám si ji a protáhnu čelist, když mi dojde, že je lehčí, než jsem si myslela.

Neodolám a rozevřu ji. VISA, MasterCard, kruci, to snad není pravda. Hm, peněz u sebe v hotovosti teda teď moc nemá. Ale co, na těch kreditkách je jich určitě ažaž. Hele, občanka. A řidičák... Počkat, co je tohle?

Z jedné z pidipřihrádek vytáhnu přeloženou fotku jakési holky. Přeletím ji očima a moje nálada náhle poklesne. Tak hezkou holku jsem snad, co jsem na světě, neviděla. Její tvář je jak z alabastru a bez jakékoli nedokonalosti. Krásné hnědé oči orámované dlouhými černými řasami, rovný nos, vysoké čelo, bělostné, rovné zuby a ukázková figura. A ty vlasy - blonďaté, dlouhé a husté. Přesně takové, o jakých jsem já a bez pochyby i zbytek holek vždycky snila!

V krku mi naroste velký hořký knedlík. Co je to zač? A hlavně, proč ji Tom nosí v peněžence?

Otočím fotku na druhou stranu.

Pro toho nejroztomilejšího kytaristu pod sluncem, Tvoje Mandy

Bác.

V příštím díle:

  • " Zapadám jako slunce?"
  • " Jestli se mě na něco takového ptáš, zřejmě jsi ještě nikdy pořádně nenaštval holku."
  • " To je moje bývalka... Mandy."
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Christine Christine | Email | Web | 27. april 2012 at 22:40 | React

No jejda.... To bude ještě hodně zajímavé!!!! :-) Jsem zvědavá,co se z toho vyklube...:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement