Bestiář 1.

6. november 2011 at 16:57 | Eve* |  Bestiář

Berlín, květen 2011

SEHNAT si vlastní byt je brnkačka. S nastěhováním do něj je to už ale o něco horší. I když jsem klíče vyfasovala od bejvalýho majitele už před měsícem, kvůli bordelu, kterej tam po sobě nechal, si dovoluju tvrdit, že dřív než o Vánocích se asi nenastěhuju. A to je teprve polovina května. Už třetí tejden sem každej den po práci jezdím uklízet a taky si přivést nějaké věci. Dneska jsem si ale přinesla jenom malířskou štětku a kýbl broskvového Primalexu. Aleluja, jde se malovat! Jako bych snad byla vyučenej malíř nebo co. Myslím, že jsem trochu o něco lepšího, ne o moc, ale jo. Se svou zálibou v jazycích se mi možná povede dostat ten mezinárodní job. Jo, to by bylo super.


Už z dálky se ušklíbnu. Je doma. Můj superúžasnej celosvětově známej soused je zase doma. Poslední dobou tu bývá nějak často. Ne že bych proti němu něco měla, nikdy jsme se vlastně osobně nepotkali, ale tím svým věčným kraválem a holkama, co si sem vodí, se mi představuje snad ještě líp, než kdybych si s ním naživo potřásla pravačkou. Zato toho jeho hermafroditního bratra Billa vídám často. Kdysi se se mnou dal dokonce sám do řeči.

" Ty jsi ta, co se sem přistěhovala po Hellerovi, viď?" zeptal se a vycenil na mě svůj bílý předkus. Sice jsem neměla páru, jak mohl tak bezpečně vědět, že Hellera má vystřídat osoba ženskýho pohlaví, ale bylo mi to jedno.

" Jo."

" Tak to se tu teda často uvidíme. A hodně štěstí mezi novejma sousedama," usmíval se přátelsky a vypadal přitom trochu teple.

" Ty tu snad bydlíš taky?" zvedla jsem na něj obočí, zajímaje se, proč je tak příjemnej.

" To ne," připustil. " Ale až poznáš mýho bráchu, tak si na mě vzpomeneš."

Sakra že jsem si vzpomněla. Hned první noc, co jsem v bytě přespala. No, nebudu vám vykládat, jak jsem se o to spíš jenom pokoušela, to si přečtěte v jiných příbězích, jestli chcete. Do půl jedenécté bylo všechno v pohodě, ale pak přišlo něco, co by se dalo z fleku přirovnat live koncertu. Tehdy jsem pochopila, proč má Kaulitz jen jednoho souseda. Tetka byla totiž hluchá, takže nemohla ani tušit, o jakou zábavu přichází. Já jsem na patře bydlela sama, vedlejší byt byl pořád na prodej. Teprve teď mi došlo, proč byl tak velkej a v celku novej byt tak levnej. Proč asi. Kterej blb by se dobrovolně hrnul do baráku, kterej by mohl zastupovat bordel s diskotékou v jednom? Já vám řeknu kdo - jedině já. Konejším se aspoň pořekadlem, že nevědomost omlouvá. Anebo je to naopak? No... to je jedno.

To se událo před třema tejdnama. Kytarista se asi rozhodl dát si na pět dní pauzu, nebo tu možná ani nebyl, na tom nezáleží. Každopádně těch pár dní byl pokoj. Jenomže to já jsem tu jak naschvál nebyla ani já.

Od minulého týdne sem ale zas jezdím a Kaulitz je naneštěstí doma. Ale ani teď se nepotkáváme. Občas mám chuť zabouchat mu na dveře a vrazit mu jednu hned mezi futrama, ale rozházet si hvězdu se přece nehodí. Ještě by mi před práh postavil jednoho ze svých gorilích bodyguardů, aby měl jistotu, že se nedostanu výš, než do svýho poschodí. Jenomže já se nebojím. Zažalovat za stížnosti by mě asi nemohl.

Zaparkuju auto o dvě místa dál od Kaulitzova skvostného černého Cadillacu Escalade a když s kýblem a štěstkou v rukách procházím kolem, neodpustím si nenápadně nakouknout dovnitř. Hm, má vkus, to se mu musí nechat. Oproti tomuhle obřímu plechovýmu kombajnu působí moje bílé Volvo jak brouček.

Vystoupám schody ke svému bytu a před tím, než si odemknu, se zaposlouchám do ticha na chodbě. Skoro se mi tomu nechce věřit. Však to příjde, krotím se v duchu, je ještě brzo. Převleču se do tepláků a hned se dám do práce. Na domácí práce nejsem žádný poleno, takže během hodiny mám Primalex připravenej a nalíčenou půlku stěny v obýváku.

Odpočívám zrovna na balkóně, když mi zazvoní mobil. Kouknu na display a vidím: máma. Moc se mi s ní nechce mluvit, nechce, abych se stěhovala. Mně na jejím názoru ale doopravdy nezáleží. Už jsem udělala spoustu věcí, který se jí nelíbily. Mimojiné třeba ta koupě auta... ale to je fuk.

" Ano, mami?"

" Ahoj, kde jsi?" uslyším mamku na druhým konci. V dáli zaslechnu štěkot těch jejích malých potvor.

" V Berlíně. Proč?" protočím oči znuděně. Jak kdybych jí to neříkala před dvěma hodinama...

" Hm... a kdy se vrátíš?"

" Nevím. Zejtra, pozejtří, mám volno..." Chci mluvit dál, ale na chodbě zaslechnu nějaký hlasy. Dost hlasitý hlasy. " Úú, co to je?" podivím se.

" Co?" zareaguje mamka pohotově.

" Na chodbě se cosi děje. Hele, mami, já teďka jaksi nemám čas, maluju. Uvidíme se pozdějc, čau."

Típnu hovor a pospíchám ke dveřím. Podívám se kukátkem, ale nikoho nevidím. Hlasy jsou ale slyšet pořád. Pootevřu teda dveře a vykouknu ven. Rozhovor se line seshora. Pochybuju, že by nahluchlá babča zněla tak mladě, takže je to určitě slavnej Kaulitz.

" Nedělej scény a pojď zpátky," řekne mužský hlas klidně.

" Jdi do hajzlu!" zapiští na to nějaká holka a během pár vteřin seběhne těch pár schodů ke mně. Hned za ní běží nápadně vysokej kluk s černými rasty a s piercingem v dolním rtu. Uvědomím si, že tohle je určitě Billovo dvojče-kazisvět. Ani jeden si mě vůbec nevšímá, dál se dohadují. Je mi blbé tu jen tak stát a poslouchat cizí hovor, ale ten "sviňskej děvkař", jak Toma holka pojmenuje, k sobě pořád přitahuje moji pozornost.

" Nedělej scény, jsou tu lidi," překřičí ji Tom znovu a docela hrubě ji drapne za loket a škubne s ní na stranu. Bruneta se na mě otočí, sjede mě pohledem a vytrhne se mu.

" Jenom ať vidí, jaká jsi kurva. Třeba si na tebe dá pozor a neřekne ti ani ahoj!"

" Buď zticha, kruci," procedí Tom skrz zuby a vypadá přitom při nejmenším výhružně. Holce se na ruce začnou objevovat obrysy jeho prstů. Páni, ten má sílu.

" To by bylo, co? Kdybys nějakou neošukal, že? Ts, nulo..."

Na okamžik mě napadne, že tohle by byl titulek v Bravíčku jak vyšitej - Kaulitz: brutální sadista. Jenomže jak ho tak pozoruju, přistihnu se, že se mi jeho vražedný pohled líbí a jeho vztekem zrychlený dech mi imponuje. Naše první setkání nemůže být lepší.

" Udám tě!" zasoptí náhle bruneta.

" Zkus to. Nemáš svědky," vysměje se jí.

" Tady ta mi to dosvědčí," pohodí ke mně rukou. Tom si založí paže na hrudi a neskutečně sexy se na mě usměje. Taktika? Napadne mě, že bych možná měla něco říct, ale nevím, co řeší, a tak radši mlčím.

" Co ti má jako dosvědčit? Vždyť jsem nic neudělal. Chceš mě udat kvůli obyčejný hádce? To ti teda přeju hodně štěstí. Vzpamatuj se, prosím tě. Seš paranoidní."

" Obyčejný hádce?" zopakuje holka úžasle. " A co tohle? A to nahoře? Seš normální tyran!" ukazuje rozrušeně na zhmožděnou ruku.

" Každej tomu říká jinak," pokrčí Tom lhostejně rameny.

" Nesnáším tě," hlesne holka s náznaky slz v očích. Ovládne se ale a nerozbrečí se. Aspoň ne teď před námi. Bez dalších slov se sebere a bere schody po třech, jak kdyby jí hořela koudel za zadkem. Tom za ní mávne rukou, očividně to pro něj nic neznamená. Protřepe si pravé zápěstí a cosi si potichu zamumlá. Potom se ke mně obrátí zády a odejde nahoru.

Ani ne za pět vteřin se ale objeví znovu.

" Hej, ty!" zakřičí na mě. Nenávidím, když na mě někdo pořvává podobným způsobem, ale od něj
to zní jaksi... Zastavím se. " Jak se jmenuješ?" zeptá se s naprosto nečitelným výrazem.

" Mandy."

Vezme moje představení na vědomí pokýváním hlavou a tím náš krátký dialog taky ukončí. S rukou položenou na zábradlí vystoupá schody naposledy a těsně před tím, než zaslechnu klapnutí zámku u dveří, zavolá do ticha: " Vítej do sousedství... Mandy."


V příštím díle:

  • " Neboj, zaplatím ti opravu."
  • " Vypadni!"
  • " Přijď, kdyby to bylo málo..."
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Christine Christine | Email | Web | 27. april 2012 at 19:54 | React

No páni!!!! První dílek byl opravdu super!!!! :-) Moc se mi to líbilo..:-)Mandyina maminka asi není moc ráda, když nemá dcerku u sebe.... NO ale Toma za souseda, jak ho vykresluje Mandy bych asi nechtěla...:-D To by bylo takové ustavičné bouchání do zdi...:-D takže se nedivím, že má hluchou sousedku a byt vedle je volný...:-D NO ale to jejich "seznámení" ? No to jsem zvědavá, jak to bude s nima dál...:-) Pokračuju na další díl...:-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement